Všem! Začněme konečně seriózně pracovat na změně světa k lepšímu!
O to, aby byl svět lepší a aby v něm jednotlivé národy prosperovaly, se snaží politici, ekonomové, podnikatelé i miliardy obyčejných lidí svou každodenní prací. A přece se to nedaří! Navzdory všemu úsilí se svět nestává krásnějším, lepším, harmoničtějším a radostnějším místem. Spíš opak je pravdou a všechno se ještě více zhoršuje.
Proč asi? Protože selháváme v tom nejdůležitějším, co určuje, jaký bude osud národů a světa. A naše selhávání v tom nejpodstatnějším pak přináší zákonité selhávání také ve všech ostatních oblastech. A to proto, že nám unikají ty nejpodstatnější věci, které jsou ve skutečnosti nesmírně jednoduché. Jsou tak jednoduché, že jim kvůli jejich jednoduchosti není připisována ta cena, jakou skutečně mají. Proto jsou nedoceněny a ignorovány. A proto se svět nemění k lepšímu, ale k horšímu.
Odhalme tedy nyní toto tajemství a ukažme si, na čem ve skutečnosti stojí a padá krásnější budoucnost jednotlivců i celého světa.
Nezbytný základ pro změnu k lepšímu spočívá v pochopení, že vše co existuje kolem nás, utkali bytostní tkalci osudu. Na všechny krásné, nebo ošklivé formy, na veškerý úpadek, nebo vzestup, na veškeré štěstí, nebo neštěstí používají záření, vycházející z nás lidí. Bytostní tkalci osudu totiž nemohou podle zákona Stvořitele jednat jinak, než utvářet hmotný svět podle kvality vyzařování lidských duchů. Právě prostřednictvím tohoto vyzařování se vyvíjí naše země i celý okolní vesmír.
K největším vývojovým změnám země vždy docházelo a vždy bude docházet jedině tímto způsobem. Ne prostřednictvím vědy, techniky, rozumových poznatků, nebo nějakým jiným, materiálním způsobem. Vývoj všeho určuje vždy jen záření duchovního chtění lidí, zpracovávaného bytostnými tkalci osudu do podoby vnějšího dění.
Vzestup k nádherným formám štěstí, krásy a harmonie, přinášejících požehnání, nebo úpadek ve formě ošklivosti, nízkosti a trvalé disharmonie, směřující ke zničení, to vše je jen důsledek záření lidského ducha, zpracovaného do podoby vnějších událostí prostřednictvím práce bytostných tkalců osudu.
Jakého druhu bylo záření lidských duchů, takový byl vývoj země i přírodního dění. Tímto způsobem jsme vždy měli a pořád máme v rukou vývoj a průběh mnoha událostí.
Je proto už nejvyšší čas hluboce si uvědomit tuto prostou skutečnost. Je třeba si uvědomit, že ze záření chtění jednotlivce je tkaný bytostnými nejen jeho vlastní osud, ale i osud celé země a života na ní. Třeba si konečně uvědomit, že při správném vyzařování své osobnosti se může každý člověk stát dárcem vzestupu lidstva. A jeho základní duchovní vklad, potřebný pro vzestup ke štěstí, radosti a harmonii spočívá ve vyzařování čistého, radostného druhu záření, které je člověkem vědomě udržováno.
Právě toto bylo lidmi podceňováno při všem jejich dosavadním úsilí o zlepšení světa. Neuvědomili si totiž spojení osobního vyzařování jednotlivce s vývojem celkového pozemského dění. Proto by měl člověk konečně přijmout toto poznání. Měl by si uvědomit, jaká je mu propůjčena velká moc a zároveň velká zodpovědnost za mnohé dění. A na základě toho by se měl rozhodnout spolupracovat na pozitivním vývoji světa prostřednictvím svého čistého, osobního radostného vyzařování. Měl by dbát na to, aby se jeho nitro zachvívalo v čisté, zářivé radosti z bytí, určené ke tkaní tomu odpovídajících vláken rukama bytostných tkalců osudu, tkajících osudy jednotlivců i osud celé země.
A je úplně jedno, kde se právě nacházíme. Zda ve fyzickém světě, nebo na takzvaném druhém světě. Všude by z nás měla proudit zářivá radost z bytí, jako základní stavební látka, ze které tkalci osudu, tvořící úroveň nejhrubší i jemnější hmotnosti, mohou formovat požehnání, radost, štěstí, mír, harmonii a krásu. Tímto prostřednictvím a touto prostou duchovní prací se máme stát vědomými podporovateli a spolutvůrci světlého a požehnaného budování ve stvoření.
Živost ducha a základní duchovní práce člověka spočívá v radostném přitakání životu a ve vděčnosti Stvořiteli za dar vlastního bytí. A změna světa k lepšímu spočívá ve vyzařování čisté duchovní radosti co největšího počtu lidí.
Každý člověk by měl dospět k tomu, aby v sobě zapálil plamen živého ducha, radujícího se z daru bytí ve stvoření, neboť základním a nejcennějším vkladem člověka do vláken vlastního osudu je vyzařování čisté radosti, v níž spočívá pravá pohyblivost ducha.
Prostřednictvím práce svého rozumu si lidé výrazným způsobem usnadnili pozemský život a dosáhli materiálního blahobytu. Ale právě kvůli tomu, že rozum a rozumový pohled na svět získal v našem nitru výrazné, ba až rozhodující místo, právě kvůli tomu jsme ztratili to nejzákladnější a nejpodstatnější. A to je prožívání čisté, zářivé radosti z vědomého bytí ve stvoření, plynule přecházející do vděčnosti Stvořiteli.
Žel, právě v tomto jako lidé nesmírně selháváme, protože namísto vyzařování radosti, určené pro další práci bytostných tkalců osudu, je v nás již po celá staletí až příliš mnoho neradostného, pochmurného naladění a bolesti na to, aby z toho mohli tkalci osudu tkát zdraví, krásu a štěstí pro náš svět.
Proto už nesmíme váhat ani na okamžik! Je třeba se vší silou svého chtění přerušit pochmurné, neradostné a bolestné vnitřní naladění. Je třeba začít svým radostným naladěním poskytovat tkalcům osudu radostné vyzařování ke tkaní nové budoucnosti světa, plného radosti, štěstí a blaženosti všech jeho obyvatel.
Staňme se proto konečně dárci, rozdávající své jasné, čisté, radostné duchovní záření do širého prostoru celého univerza. Toto záření, dávané s vroucí upřímností ducha, se stane materiálem, pomáhajícím utvářet náš svět tak, aby byl radostnějším, lepším a krásnějším.
Blažení ti, kdo se o to vážně snaží, protože se tímto způsobem dostávají do vědomého spojení se Světlem. Jejich vyzařování čisté radosti je ihned uchopeno rukama bytostných tkalců osudu a nasměrováno všude tam, kde může přinést posílení a zdar jednotlivcům i celému světu.
Všechno, o čem bylo v tomto článku hovořeno a na co bylo použito mnoho slov, je však ve skutečnosti tak prosté a jednoduché, že je to celé možné shrnout do jednoho jediného pojmu: RADUJME SE!
ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/
Úvahy o živote
Re: Úvahy o živote
Každý, kdo jen trochu chce, to cítí! Odbíjí hodina dvanáctá!
Přicházející Světlo Páně vyvolává v našem vesmíru oživení a zvýšený pohyb. Nutí všechno, aby přineslo své plody. A proto vystupuje v zesílené míře na povrch i to, co se nachází uvnitř lidí žijících na Zemi.
Na jedné straně vystupuje na povrch neklid, nedůvěra a nespokojenost. Na druhé straně touha pomáhat, jednat nezištné dobro a povzbuzovat druhé. Všechny možné lidské vlastnosti vystupují navenek, aby se projevily a aby přinesly ovoce. Ať už ovoce dobré, nebo špatné, přesně podle vnitřního stavu člověka.
Největší část lidstva skrývá v sobě ve své vlažnosti jedno i druhé. Lidé nejsou ani úplně špatní, ani úplně dobří. To by se mohlo zdát jako docela příznivé, ale jako příznivé to mohou vnímat jen lidé. Tlak Světla nebere v úvahu tento stav vlažnosti, protože oživuje a přivádí ke zvýšenému pohybu naprosto vše bez rozdílu.
Mnohý člověk se tím vystavuje nebezpečí, že jeho slabosti a špatné vlastnosti, které jsou v něm zakořeněny, a kterým on sám nevěnuje vůbec pozornost, musí nakonec pod tlakem Světla vyvolat nějaký negativní děj, nebo událost. Na základě toho se dotyčnému přitíží na misce vah Soudu v ruce Syna Člověka a on pak musí být zasažen úderem soudícího meče. Duchovní vlažností a neochotou měnit se k lepšímu, smrtelně ohrožuje v dnešní době každý člověk sebe sama. Je to velmi vážné ohrožení, kterému se lidé vystavují.
A Světlo se stále zesiluje a nutí všechno ke stále vyššímu pohybu tak, jak je to předurčeno Vůlí Stvořitele, která vyslala k zemi svého Syna. A On přichází, aby jako ohlášený Syn Člověka dokončil velký kruh předchozího vývoje a přinesl zásadní posun v té části stvoření, kde se vyvíjejí lidé, aby jednou byli schopni dozrát natolik, že budou moci projít bránou, vedoucí do blažených zahrad duchovního domova.
Příklon k dobru a k čistému životu je proto nyní to nejdůležitější, čím se mají lidé zabývat v každém okamžiku dne. A to ve svém vlastním zájmu. Každý z nás se musí v tomto směru stále zlepšovat a snažit se trvale udržovat ve svém čistém snažení.
Zvláštní však je, že v tuto dobu nezbytné, intenzivní práce na sobě samém, považují mnozí za nejdůležitější soudit a sledovat druhé, co dělají, jací jsou a co by měli změnit. V době největšího požadavku na změnu sebe sama, v době, která je označována jako odbíjení dvanácté, v milostivě poskytnuté poslední lhůtě, určené ke zjasnění našeho nitra, je to pro velkou část lidí to poslední, čemu se chtějí věnovat. Domnívají se, že umí skvěle poradit druhým a jsou rozčarovaní, když druzí nejednají podle jejich slov.
Stvořením však zní volání: „Nesuďte, abyste nebyli odsouzeni!“ A to už není rada, ale zoufalé volání duchovních pomocníků, kteří shora vidí, jak se v tom proviňuje každý člověk. Drahocenný poslední čas, darovaný k činu osobního duchovního znovuzrození, je tak promarněn v nicotnostech.
Tlak Světla, který stále zesiluje a proniká všemi záhyby lidského nitra, proto pro mnohé přináší ono strašlivé „Pozdě!“ „Pozdě“ pro vše, co by mohlo přinést pozitivní obrat v osudu člověka. A až nakonec vyprší opravdu poslední lhůta, začne se ozývat prosení a naléhání, snažící se změnit již nezměnitelné. Jako odpověď však bude znít znovu a znovu ono hrozné „Pozdě!“
Nás všechny čeká velká přísnost v rozdělení toho, co je čisté a co nečisté. V této přísnosti je jediná možnost ozdravení života, protože jinak by si to nízké nacházelo vždy cestu k projevení se uvnitř člověka. Přísnost rozdělení zdravého od nezdravého bude provedena samočinným působením Zákonů stvoření, naplňujících Vůli Stvořitele. Toto rozdělení se projeví jako nečekané, vyhrocené negativní jednání lidí, které bude jejich soudem a po něm už nebude možná změna směru.
S bolestí budou světlí pomocníci sledovat klesání miliard lidských duchovních jisker z tohoto i druhého světa do tmy, mezi mlýnské kameny, kde bude na prach rozdrceno všechno nedobré a duchovně vlažné.
„Pozdě“ bude znít pro lidi, kteří nechtějí poslouchat opakované volání světlých pomocníků. Ti k nim ve své láskyplné pomoci stále znovu a znovu přivádějí záchvěvy citu, aby pohnuli je vnitřkem. Kvůli své hluchotě vůči těmto pomocím budou proto mnozí na samém konci své životní cesty slyšet už jen jediné: „Pozdě!“
Toto všechno přináší tlak zesilujícího se Světla, které jako příliv narůstá každý den, aby přineslo velký obrat ve hmotných světech.
To nejdůležitější ze všeho proto je snažit se ze všech svých sil zjasnit vlastní nitro v čistém a čestném úsilí o změnu sebe sama k lepšímu. K takovým lidem může jako odpověď jejich poctivému úsilí jednou zaznít: „Světlem omilostněn!“
Každý, kdo jen trochu chce, může jasně vnitřně vnímat poslední čas, darovaný člověku pro jeho obrození. Nechce-li někdo poslouchat o těchto věcech a nechce se jimi zabývat, velké dění nekompromisně určí jeho směřování. Žel, u velké části lidstva to bude směřování dolů. Jen u nemnoha to bude směřování vzhůru, k dalšímu životu a vzestupu. Rozhodnutí je ponecháno na každém člověku.
Využijme proto této vzácné poslední doby, darované Bohem Otcem ke zjasnění svého nitra a k vybělení roucha své duše.
ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/
Přicházející Světlo Páně vyvolává v našem vesmíru oživení a zvýšený pohyb. Nutí všechno, aby přineslo své plody. A proto vystupuje v zesílené míře na povrch i to, co se nachází uvnitř lidí žijících na Zemi.
Na jedné straně vystupuje na povrch neklid, nedůvěra a nespokojenost. Na druhé straně touha pomáhat, jednat nezištné dobro a povzbuzovat druhé. Všechny možné lidské vlastnosti vystupují navenek, aby se projevily a aby přinesly ovoce. Ať už ovoce dobré, nebo špatné, přesně podle vnitřního stavu člověka.
Největší část lidstva skrývá v sobě ve své vlažnosti jedno i druhé. Lidé nejsou ani úplně špatní, ani úplně dobří. To by se mohlo zdát jako docela příznivé, ale jako příznivé to mohou vnímat jen lidé. Tlak Světla nebere v úvahu tento stav vlažnosti, protože oživuje a přivádí ke zvýšenému pohybu naprosto vše bez rozdílu.
Mnohý člověk se tím vystavuje nebezpečí, že jeho slabosti a špatné vlastnosti, které jsou v něm zakořeněny, a kterým on sám nevěnuje vůbec pozornost, musí nakonec pod tlakem Světla vyvolat nějaký negativní děj, nebo událost. Na základě toho se dotyčnému přitíží na misce vah Soudu v ruce Syna Člověka a on pak musí být zasažen úderem soudícího meče. Duchovní vlažností a neochotou měnit se k lepšímu, smrtelně ohrožuje v dnešní době každý člověk sebe sama. Je to velmi vážné ohrožení, kterému se lidé vystavují.
A Světlo se stále zesiluje a nutí všechno ke stále vyššímu pohybu tak, jak je to předurčeno Vůlí Stvořitele, která vyslala k zemi svého Syna. A On přichází, aby jako ohlášený Syn Člověka dokončil velký kruh předchozího vývoje a přinesl zásadní posun v té části stvoření, kde se vyvíjejí lidé, aby jednou byli schopni dozrát natolik, že budou moci projít bránou, vedoucí do blažených zahrad duchovního domova.
Příklon k dobru a k čistému životu je proto nyní to nejdůležitější, čím se mají lidé zabývat v každém okamžiku dne. A to ve svém vlastním zájmu. Každý z nás se musí v tomto směru stále zlepšovat a snažit se trvale udržovat ve svém čistém snažení.
Zvláštní však je, že v tuto dobu nezbytné, intenzivní práce na sobě samém, považují mnozí za nejdůležitější soudit a sledovat druhé, co dělají, jací jsou a co by měli změnit. V době největšího požadavku na změnu sebe sama, v době, která je označována jako odbíjení dvanácté, v milostivě poskytnuté poslední lhůtě, určené ke zjasnění našeho nitra, je to pro velkou část lidí to poslední, čemu se chtějí věnovat. Domnívají se, že umí skvěle poradit druhým a jsou rozčarovaní, když druzí nejednají podle jejich slov.
Stvořením však zní volání: „Nesuďte, abyste nebyli odsouzeni!“ A to už není rada, ale zoufalé volání duchovních pomocníků, kteří shora vidí, jak se v tom proviňuje každý člověk. Drahocenný poslední čas, darovaný k činu osobního duchovního znovuzrození, je tak promarněn v nicotnostech.
Tlak Světla, který stále zesiluje a proniká všemi záhyby lidského nitra, proto pro mnohé přináší ono strašlivé „Pozdě!“ „Pozdě“ pro vše, co by mohlo přinést pozitivní obrat v osudu člověka. A až nakonec vyprší opravdu poslední lhůta, začne se ozývat prosení a naléhání, snažící se změnit již nezměnitelné. Jako odpověď však bude znít znovu a znovu ono hrozné „Pozdě!“
Nás všechny čeká velká přísnost v rozdělení toho, co je čisté a co nečisté. V této přísnosti je jediná možnost ozdravení života, protože jinak by si to nízké nacházelo vždy cestu k projevení se uvnitř člověka. Přísnost rozdělení zdravého od nezdravého bude provedena samočinným působením Zákonů stvoření, naplňujících Vůli Stvořitele. Toto rozdělení se projeví jako nečekané, vyhrocené negativní jednání lidí, které bude jejich soudem a po něm už nebude možná změna směru.
S bolestí budou světlí pomocníci sledovat klesání miliard lidských duchovních jisker z tohoto i druhého světa do tmy, mezi mlýnské kameny, kde bude na prach rozdrceno všechno nedobré a duchovně vlažné.
„Pozdě“ bude znít pro lidi, kteří nechtějí poslouchat opakované volání světlých pomocníků. Ti k nim ve své láskyplné pomoci stále znovu a znovu přivádějí záchvěvy citu, aby pohnuli je vnitřkem. Kvůli své hluchotě vůči těmto pomocím budou proto mnozí na samém konci své životní cesty slyšet už jen jediné: „Pozdě!“
Toto všechno přináší tlak zesilujícího se Světla, které jako příliv narůstá každý den, aby přineslo velký obrat ve hmotných světech.
To nejdůležitější ze všeho proto je snažit se ze všech svých sil zjasnit vlastní nitro v čistém a čestném úsilí o změnu sebe sama k lepšímu. K takovým lidem může jako odpověď jejich poctivému úsilí jednou zaznít: „Světlem omilostněn!“
Každý, kdo jen trochu chce, může jasně vnitřně vnímat poslední čas, darovaný člověku pro jeho obrození. Nechce-li někdo poslouchat o těchto věcech a nechce se jimi zabývat, velké dění nekompromisně určí jeho směřování. Žel, u velké části lidstva to bude směřování dolů. Jen u nemnoha to bude směřování vzhůru, k dalšímu životu a vzestupu. Rozhodnutí je ponecháno na každém člověku.
Využijme proto této vzácné poslední doby, darované Bohem Otcem ke zjasnění svého nitra a k vybělení roucha své duše.
ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/
Re: Úvahy o živote
Je to vážné! Tak vážné, jako nikdy! Jde o všechno!
Světlo působí v současnosti na Zemi hlavně v úrovni, neviditelné našim očím. Proto mnozí stále žijí v domnění, že žádné působení Světla, přinášejícího Soud neexistuje. Necitlivost milionů lidí k úrovni, na které se v současnosti projevuje Světlo má za následek, že se z toho jen vysmívají, nebo tomu vůbec nevěří.
Žel, takový je stav na Zemi. Lidé nejsou schopni vnímat věci, které jsou z hlediska jejich duchovního bytí nejdůležitější. A proto celé zástupy nepoznávají a nevnímají, že jsou Světlem tříděni na ještě duchovně živé a na duchovně mrtvé.
Není v tom ale žádná nespravedlnost. Je to důsledek života lidí samotných, který prožívali v materialistické povrchnosti a v tom odpovídajících myšlenkách, přehlušujících vnímání všeho jemnějšího a duchovního.
Příchozí Světlo varuje všechny lidi v duchovní rovině! Otázkou však zůstává, kdo naslouchá tomuto varovnému volání svého nitra a svědomí?
Takto je nyní každý jednotlivý člověk Světlem souzen v duchu, aniž by to většina vůbec zachytila svým pozemským vědomím. Lidé vnímají jen jakési nejasné tušení promarnění něčeho zásadního, něčeho čistého, co bylo znehodnoceno materialistickým způsobným životem.
Mnozí však nebudou cítit ani toto! Nebudou cítit vůbec nic, protože se vnitřně úplně vzdálili všem impulsům svého citu a svědomí.
A většina to nebude schopna znát ani po své fyzické smrti. I potom to poznají jen nemnozí. V poslední chvíli rozpoznají Světlo a budou se moci zachránit jedině tím největším možným úsilím, do kterého vloží veškerou sílu svého zbývajícího čistého cítění, aby se dostali vzhůru z místa, kde se nacházejí. Velká část duší se však bez jakékoli reakce ponoří do šedivých dálav, aby až úplně na samém konci pochopily, že ztratily své bytí.
Ti, kteří očekávají, že tomuto dění budou předcházet nějaká pozemsky viditelná varování, že se snad o tom bude psát palcovými titulky v novinách tak, aby to dokázali pochopit ve svém mělkém vnímání, ti vůbec nechápou pravou podstatu Světla. Ono totiž nemůže být srozumitelné těm, kteří se jeho podstatě vzdálí natolik, že nevnímají ani jen varovné impulsy citu ve svém vlastním nitru.
Světlo se nebude projevovat viditelně a hlasitě, a vždy znovu a znovu varovat lidi, že se nacházejí v době velkého obratu. Pro mnohé by to bylo zbytečné, protože jejich odpovědí by byl jen posměch a protivenství.
Probíhající Soud se ale nakonec přece jen projeví také v přírodním a vesmírném dění, ale to se stane až úplně na závěr a pak už se nebude dát nic změnit. Bude to už jen doběh a dokončení vnějšího dění, které se zpožděním, způsobeným hutností hmoty, přinese projevy závěrečného dění viditelného pozemského druhu. Všechno duchovní však bude v té chvíli již rozhodnuto!
Lidem bylo přece ohlášeno, že Soudce přijde znenadání a neočekávaně. To ale nebylo oznámeno proto, že Soudce bude do poslední chvíle nepoznatelný, ale proto, že jej lidé až do poslední chvíle nebudou schopni znát. A když konečně Soudce i jeho Soud poznají ve formě viditelného pozemského přírodního dění, bude již pozdě.
Je to však jen vinou lidí, protože to citově duchovní, co se v nás nachází, má v sobě předpoklad znát vše, co přichází z výšin Světla. Lidstvo dostalo během tisíciletí mnoho pomocí. Bylo k nám mnohokrát voláno a bylo nám připomínáno, abychom se svou vlastní prací na sobě už dávno dopředu připravili na tento čas.
Navzdory všemu však přichází Soud způsobem, jaký je nejméně očekávaný. Navenek neviditelně se Světlo dotýká nitra každého z lidí, aby v nich posílilo vše, co se v nich skrývá a donutilo je k vnějšímu projevení se, aby bylo vydáno svědectví o hodnotě ducha každého člověka.
Kde ale není citové vnímavosti pro Světlo, tam nemůže člověk nic zvláštního pocítit. Vnímá jen něco neobyčejného, čemu je vystaven určitý čas. Týká se to každého z lidí i nás samotných. Každý je vystaven stejnému tlaku přicházejícího Světla. Kdyby to mělo být jen několik dní, kdy je člověk obklopen tlakem Světla a jedná přesně podle toho, jaké je jeho nitro, tak právě tento čas je nejdůležitějším úsekem jeho bytí.
Světlo přistupuje k člověku a vyvolává dění, ve kterém se má projevit míra jeho čistoty ve vztahu k lidem, k přírodě, ke světu i ke Stvořiteli. Právě proto máme žít neustále jen čistě a spravedlivě, aby nebyl tento čas zmeškán, protože přijde v době našeho nejmenšího vědomého očekávání.
Nelze se na to vědomě rozumově připravit, jako na nějaké zkoušky. Světlo přichází a posiluje, zvýrazňuje a obnažuje vše, co se v člověku nachází. Potom to pomine a život jde zdánlivě stejně jako předtím, až do chvíle fyzické smrti.
Potom někteří, i to vůbec ne všichni, začnou ve svém jemnějším duševním záhalu se zděšením vnímat dění, probíhající kolem nich. Tehdy však je už velmi obtížné něco měnit, protože vše je unášeno příliš silným proudem. Jen zoufalá snaha o duchovní záchranu může ještě obdržet posilu ze Světla. Kdo se ale nebude schopen silně duchovně pohnout dopředu ani tehdy, ten sílu neobdrží. Mnozí ve slabosti a malátnosti svého ducha to už nedokážou a tiše, odevzdaně odplynou do hlubin nenávratna.
Kéž by se co nejvíce lidí dokázalo vnitřně otevřít a poznat, jak vážná je dnešní doba na Zemi.
Kéž by co nejvíce lidí pochopilo, že čisté, spravedlivé a cituplné jednání vůči všem je nejlepším záchranným lanem, které jim umožní přejít tímto děním vítězně.
Světlo v každé chvíli zprostředkovává lidem pomoci až nepochopitelného druhu. Avšak jen těm, kteří jsou ochotni a schopni je vnitřně zachytit, s pokorou přijmout a proměnit v čin. Jen takovýmto způsobem se může nitro člověka oživit a rozzářit do požadovaného stupně jasu, spojit s pomocemi ze Světla a povznést nad stanovenou hranici, od které dolů plyne vše ke konci svého bytí.
Mysleme na to a duchovně se podle toho zařiďme. Nic jiného není v této chvíli důležitější!
ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/
Světlo působí v současnosti na Zemi hlavně v úrovni, neviditelné našim očím. Proto mnozí stále žijí v domnění, že žádné působení Světla, přinášejícího Soud neexistuje. Necitlivost milionů lidí k úrovni, na které se v současnosti projevuje Světlo má za následek, že se z toho jen vysmívají, nebo tomu vůbec nevěří.
Žel, takový je stav na Zemi. Lidé nejsou schopni vnímat věci, které jsou z hlediska jejich duchovního bytí nejdůležitější. A proto celé zástupy nepoznávají a nevnímají, že jsou Světlem tříděni na ještě duchovně živé a na duchovně mrtvé.
Není v tom ale žádná nespravedlnost. Je to důsledek života lidí samotných, který prožívali v materialistické povrchnosti a v tom odpovídajících myšlenkách, přehlušujících vnímání všeho jemnějšího a duchovního.
Příchozí Světlo varuje všechny lidi v duchovní rovině! Otázkou však zůstává, kdo naslouchá tomuto varovnému volání svého nitra a svědomí?
Takto je nyní každý jednotlivý člověk Světlem souzen v duchu, aniž by to většina vůbec zachytila svým pozemským vědomím. Lidé vnímají jen jakési nejasné tušení promarnění něčeho zásadního, něčeho čistého, co bylo znehodnoceno materialistickým způsobným životem.
Mnozí však nebudou cítit ani toto! Nebudou cítit vůbec nic, protože se vnitřně úplně vzdálili všem impulsům svého citu a svědomí.
A většina to nebude schopna znát ani po své fyzické smrti. I potom to poznají jen nemnozí. V poslední chvíli rozpoznají Světlo a budou se moci zachránit jedině tím největším možným úsilím, do kterého vloží veškerou sílu svého zbývajícího čistého cítění, aby se dostali vzhůru z místa, kde se nacházejí. Velká část duší se však bez jakékoli reakce ponoří do šedivých dálav, aby až úplně na samém konci pochopily, že ztratily své bytí.
Ti, kteří očekávají, že tomuto dění budou předcházet nějaká pozemsky viditelná varování, že se snad o tom bude psát palcovými titulky v novinách tak, aby to dokázali pochopit ve svém mělkém vnímání, ti vůbec nechápou pravou podstatu Světla. Ono totiž nemůže být srozumitelné těm, kteří se jeho podstatě vzdálí natolik, že nevnímají ani jen varovné impulsy citu ve svém vlastním nitru.
Světlo se nebude projevovat viditelně a hlasitě, a vždy znovu a znovu varovat lidi, že se nacházejí v době velkého obratu. Pro mnohé by to bylo zbytečné, protože jejich odpovědí by byl jen posměch a protivenství.
Probíhající Soud se ale nakonec přece jen projeví také v přírodním a vesmírném dění, ale to se stane až úplně na závěr a pak už se nebude dát nic změnit. Bude to už jen doběh a dokončení vnějšího dění, které se zpožděním, způsobeným hutností hmoty, přinese projevy závěrečného dění viditelného pozemského druhu. Všechno duchovní však bude v té chvíli již rozhodnuto!
Lidem bylo přece ohlášeno, že Soudce přijde znenadání a neočekávaně. To ale nebylo oznámeno proto, že Soudce bude do poslední chvíle nepoznatelný, ale proto, že jej lidé až do poslední chvíle nebudou schopni znát. A když konečně Soudce i jeho Soud poznají ve formě viditelného pozemského přírodního dění, bude již pozdě.
Je to však jen vinou lidí, protože to citově duchovní, co se v nás nachází, má v sobě předpoklad znát vše, co přichází z výšin Světla. Lidstvo dostalo během tisíciletí mnoho pomocí. Bylo k nám mnohokrát voláno a bylo nám připomínáno, abychom se svou vlastní prací na sobě už dávno dopředu připravili na tento čas.
Navzdory všemu však přichází Soud způsobem, jaký je nejméně očekávaný. Navenek neviditelně se Světlo dotýká nitra každého z lidí, aby v nich posílilo vše, co se v nich skrývá a donutilo je k vnějšímu projevení se, aby bylo vydáno svědectví o hodnotě ducha každého člověka.
Kde ale není citové vnímavosti pro Světlo, tam nemůže člověk nic zvláštního pocítit. Vnímá jen něco neobyčejného, čemu je vystaven určitý čas. Týká se to každého z lidí i nás samotných. Každý je vystaven stejnému tlaku přicházejícího Světla. Kdyby to mělo být jen několik dní, kdy je člověk obklopen tlakem Světla a jedná přesně podle toho, jaké je jeho nitro, tak právě tento čas je nejdůležitějším úsekem jeho bytí.
Světlo přistupuje k člověku a vyvolává dění, ve kterém se má projevit míra jeho čistoty ve vztahu k lidem, k přírodě, ke světu i ke Stvořiteli. Právě proto máme žít neustále jen čistě a spravedlivě, aby nebyl tento čas zmeškán, protože přijde v době našeho nejmenšího vědomého očekávání.
Nelze se na to vědomě rozumově připravit, jako na nějaké zkoušky. Světlo přichází a posiluje, zvýrazňuje a obnažuje vše, co se v člověku nachází. Potom to pomine a život jde zdánlivě stejně jako předtím, až do chvíle fyzické smrti.
Potom někteří, i to vůbec ne všichni, začnou ve svém jemnějším duševním záhalu se zděšením vnímat dění, probíhající kolem nich. Tehdy však je už velmi obtížné něco měnit, protože vše je unášeno příliš silným proudem. Jen zoufalá snaha o duchovní záchranu může ještě obdržet posilu ze Světla. Kdo se ale nebude schopen silně duchovně pohnout dopředu ani tehdy, ten sílu neobdrží. Mnozí ve slabosti a malátnosti svého ducha to už nedokážou a tiše, odevzdaně odplynou do hlubin nenávratna.
Kéž by se co nejvíce lidí dokázalo vnitřně otevřít a poznat, jak vážná je dnešní doba na Zemi.
Kéž by co nejvíce lidí pochopilo, že čisté, spravedlivé a cituplné jednání vůči všem je nejlepším záchranným lanem, které jim umožní přejít tímto děním vítězně.
Světlo v každé chvíli zprostředkovává lidem pomoci až nepochopitelného druhu. Avšak jen těm, kteří jsou ochotni a schopni je vnitřně zachytit, s pokorou přijmout a proměnit v čin. Jen takovýmto způsobem se může nitro člověka oživit a rozzářit do požadovaného stupně jasu, spojit s pomocemi ze Světla a povznést nad stanovenou hranici, od které dolů plyne vše ke konci svého bytí.
Mysleme na to a duchovně se podle toho zařiďme. Nic jiného není v této chvíli důležitější!
ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/