Sověti byli na začátku války vyzbrojeni starými křápy jako Polikarpov I-15 a I-16. Luftwaffe a postupující pozemní síly zničily během 3 měsíců prakticky celé sovětské letectvo (96,4% k 30.9. 1941), průmysl se evakuoval za Ural a teprve pak se do práce pustili nadějní mladí konstruktéři

jako Mikojan a Jakovlev. Nové MiGy-1, -3, Jak-1 nedosahovaly z daleka úrovně německých strojů, (nejužívanějším byl Bf 109), ale vylepšené MiG-7 a Jak-3, -7, -9, La-5, -7 byly v lecčems lepší než německé stroje (malé rozměry, rychlost, protože byly lehčí, většinou s dřevěnou konstrukcí, celokovové přišly až později), ale v jiných věcech naopak zaostávaly (hlavně ve výzbroji, ale i v konstrukci). Např. v roce 1944 vstoupilo v platnost nařízení zakazující boj s Jakem-3 pod výškou 5 000 m, kde měl tento letoun navrch. Svou roli také sehrály dodávky letadel od Spojenců (14 795 z USA a 7411 z Británie). Samozřejmě velkým plus pro sovětské stroje byly jejich obrovské výrobní série: např. Jaků a Lavočkinů všech verzí bylo do konce války vyrobeno asi po 35 000, tedy kolem 70 000!
V neposlední řadě se nesmí zapomínat na piloty, navíc také z Polska, Francie a ČSR.
Lidé kteří zapomenou svou minulost jsou odsouzeni k tomu aby ji prožili znovu.