Úvahy o živote

Zde můžete volně pokecávat o všem možném.
smilan
Rotný
Rotný
Příspěvky: 81
Registrován: pon 7 dub, 2014 14:17

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » úte 26 led, 2021 16:06

Vakcína! Moje osobní legitimní pochybnosti

Z veřejnoprávního rozhlasu jsem se dozvěděl pro mě osobně dost znepokojivou informaci, že průměrný čas vývoje vakcíny je dvanáct let. A všechny vakcíny, kterými má být očkováno téměř celé lidstvo byly vyvinuty za rok. Média však hovoří o jejich absolutní bezpečnosti a na důkaz toho se dávají mnozí politici demonstrativně očkovat před kamerami.

V protikladu se všemi tvrzeními médií však prostá lidová moudrost naopak říká, že práce kvapná je málo platná.

Kdo má tedy pravdu? Úsloví našich předků, nebo současní vědci a politici, prosazující vakcinaci i přes její enormně urychlený vývoj?

Vezměme si třeba příklad zaměstnaného člověka, který musí za dvanáct pracovních dní vykonat určitý objem práce. A představme si, že by tuto práci měl udělat za jediný den. Je to možné? A pokud ano, pak v jaké kvalitě? A žel, podle mě to bude velmi podobné také s vývojem vakcíny a z jeho urychlením z dvanácti let na jeden.

A jelikož jde o věci dost znepokojující, začal jsem v tomto směru trošku intenzivněji pátrat a narazil jsem na následující skutečnosti. Vakcíny proti pandemii byly vyvíjeny v obrovských superpočítačích, v nichž byly simulovány možné reakce lidského organismu na tuto látku, a zároveň všechny možné vedlejší účinky. Dělá se to tak vždy, avšak dvanáct let se pak preparát testuje na dobrovolnících, aby se v reálu zjistilo a eliminovalo co nejvíce nežádoucích účinků. Aby se vychytaly vedlejší účinky krátkodobé, ale také dlouhodobé, protože nový preparát vám sice může krátkodobě pomoci, ale pokud o pět nebo deset let budete mít velmi závažné zdravotní důsledky, nebude to pro vás asi velká výhra.

Dlouhodobá i krátkodobá fáze zkoumání nežádoucích vedlejších účinků však při vývoji současných vakcín úplně odpadla. Testy, které byly provedeny na dobrovolnících jsou z hlediska potřebného dlouhodobého testování zcela bezvýznamné. Současné vakcíny proti koronaviru tedy stojí jen na počítačové simulaci, přičemž jejich proklamovaná bezpečnost se opírá jen o v reálu nepotvrzený předpoklad. Vakcína proto podobá pouťovému překvapení, takzvané kočce v pytli, z něhož nevíte co se nakonec během dalších let vyklube. Může se tak stát, že vám sice vakcína v jedné věci pomůže, ale v dalších pěti vám uškodí. V konečném důsledku však zůstává na zvážení každého z nás, zda bude důvěřovat vědcům a jejich heroickému úsilí, ve kterém stihli za jeden rok to, co normálně trvá dvanáct let, nebo zda bude naopak důvěřovat ověřené moudrosti našich předků, která tvrdí, že práce kvapná je málo platná.

Celá věc je však povážlivá o to víc, že nejde o vakcínu z řady standardních vakcín, jaké byly dosud, ale o zcela nový typ vakcíny takzvané třetí generace. Jde tedy o něco, co tu ještě dosud v boji proti virům nebylo použito. To znamená, že v takovém případě by logicky měla být doba testování vakcíny před jejím reálným použitím ještě mnohem delší, než standardních dvanáct let.

A při podrobnějším zkoumání dané problematiky se objevily také jiné znepokojující skutečnosti. A sice, podrobné analýzy záběrů propagačního očkování zdravotníků, politiků a různých významných osobností.

Důkladná analýza některých těchto záběrů totiž dokázala, že to nebylo opravdu! Že to bylo jen jakože! Že byly použity různé finty, jako jsou jehly, zasouvající se při tlaku do svalu dovnitř, ale vypadá to, jakoby pronikaly do těla. Nebo byly použity takzvané divadelní či filmové injekce, při kterých to také vypadá velmi věrohodně, ale ve skutečnosti je to jen jakože. Ve skutečnosti je to podvod!

Závěr je následující: pokud politici mluví o potřebě očkování co největšího počtu obyvatel, je to jedna věc, ale pokud to mají podstoupit oni sami, je to druhá věc. Jde o přístup, vyjádřený našimi předky rčením: Z cizího krev neteče! Z toho všeho vyplývá, že kdo má informace, ten se do očkování příliš nehrne.

A proto žel, ve vztahu ke všem těmto skutečnostem vyznívají mnohé, navenek pěkně znějící fráze o pomoci těm nejzranitelnějším, třeba starým lidem v různých sociálních zařízeních, jako určité pokrytectví. Právě pro jejich zranitelnost a jejich snadnou ovlivnitelnost jim totiž všem bude plošně aplikována vakcína, aniž by se jich někdo na něco ptal.

Současný volný přístup k informacím nám tedy umožňuje dostat se také k informacím, odhalujícím druhou, odvrácenou tvář vakcinace. A je na každém z nás, zda je bude zkoumat, nebo ne. Člověk může tyto věci ignorovat, může se z nich vysmát a mohou mu být lhostejné. Každý z nás se však sám za sebe a ve vztahu k sobě samému bude nucen rozhodnout, jak se on osobně k vakcinaci postaví. Zda se dá očkovat, nebo se nedá očkovat! Každý z nás půjde v tomto směru sám se svou vlastní kůží na trh, a pak jedině on sám ponese všechny důsledky svého vlastního rozhodnutí.

Úplně na závěr chci proto popřát nám všem, abychom se rozhodli správně. Abychom zvážili vše pro a proti, a to i na základě jiného druhu informací než jsou ty, které každodenně posloucháme z médií. Neboť zdraví má každý jen jedno!

v spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

smilan
Rotný
Rotný
Příspěvky: 81
Registrován: pon 7 dub, 2014 14:17

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » pon 8 úno, 2021 19:28

Vakcína! Moje osobní legitimní pochybnosti

Z veřejnoprávního rozhlasu jsem se dozvěděl pro mě osobně dost znepokojivou informaci, že průměrný čas vývoje vakcíny je dvanáct let. A všechny vakcíny, kterými má být očkováno téměř celé lidstvo byly vyvinuty za rok. Média však hovoří o jejich absolutní bezpečnosti a na důkaz toho se dávají mnozí politici demonstrativně očkovat před kamerami.

V protikladu se všemi tvrzeními médií však prostá lidová moudrost naopak říká, že práce kvapná je málo platná.

Kdo má tedy pravdu? Úsloví našich předků, nebo současní vědci a politici, prosazující vakcinaci i přes její enormně urychlený vývoj?

Vezměme si třeba příklad zaměstnaného člověka, který musí za dvanáct pracovních dní vykonat určitý objem práce. A představme si, že by tuto práci měl udělat za jediný den. Je to možné? A pokud ano, pak v jaké kvalitě? A žel, podle mě to bude velmi podobné také s vývojem vakcíny a z jeho urychlením z dvanácti let na jeden.

A jelikož jde o věci dost znepokojující, začal jsem v tomto směru trošku intenzivněji pátrat a narazil jsem na následující skutečnosti. Vakcíny proti pandemii byly vyvíjeny v obrovských superpočítačích, v nichž byly simulovány možné reakce lidského organismu na tuto látku, a zároveň všechny možné vedlejší účinky. Dělá se to tak vždy, avšak dvanáct let se pak preparát testuje na dobrovolnících, aby se v reálu zjistilo a eliminovalo co nejvíce nežádoucích účinků. Aby se vychytaly vedlejší účinky krátkodobé, ale také dlouhodobé, protože nový preparát vám sice může krátkodobě pomoci, ale pokud o pět nebo deset let budete mít velmi závažné zdravotní důsledky, nebude to pro vás asi velká výhra.

Dlouhodobá i krátkodobá fáze zkoumání nežádoucích vedlejších účinků však při vývoji současných vakcín úplně odpadla. Testy, které byly provedeny na dobrovolnících jsou z hlediska potřebného dlouhodobého testování zcela bezvýznamné. Současné vakcíny proti koronaviru tedy stojí jen na počítačové simulaci, přičemž jejich proklamovaná bezpečnost se opírá jen o v reálu nepotvrzený předpoklad. Vakcína proto podobá pouťovému překvapení, takzvané kočce v pytli, z něhož nevíte co se nakonec během dalších let vyklube. Může se tak stát, že vám sice vakcína v jedné věci pomůže, ale v dalších pěti vám uškodí. V konečném důsledku však zůstává na zvážení každého z nás, zda bude důvěřovat vědcům a jejich heroickému úsilí, ve kterém stihli za jeden rok to, co normálně trvá dvanáct let, nebo zda bude naopak důvěřovat ověřené moudrosti našich předků, která tvrdí, že práce kvapná je málo platná.

Celá věc je však povážlivá o to víc, že nejde o vakcínu z řady standardních vakcín, jaké byly dosud, ale o zcela nový typ vakcíny takzvané třetí generace. Jde tedy o něco, co tu ještě dosud v boji proti virům nebylo použito. To znamená, že v takovém případě by logicky měla být doba testování vakcíny před jejím reálným použitím ještě mnohem delší, než standardních dvanáct let.

A při podrobnějším zkoumání dané problematiky se objevily také jiné znepokojující skutečnosti. A sice, podrobné analýzy záběrů propagačního očkování zdravotníků, politiků a různých významných osobností.

Důkladná analýza některých těchto záběrů totiž dokázala, že to nebylo opravdu! Že to bylo jen jakože! Že byly použity různé finty, jako jsou jehly, zasouvající se při tlaku do svalu dovnitř, ale vypadá to, jakoby pronikaly do těla. Nebo byly použity takzvané divadelní či filmové injekce, při kterých to také vypadá velmi věrohodně, ale ve skutečnosti je to jen jakože. Ve skutečnosti je to podvod!

Závěr je následující: pokud politici mluví o potřebě očkování co největšího počtu obyvatel, je to jedna věc, ale pokud to mají podstoupit oni sami, je to druhá věc. Jde o přístup, vyjádřený našimi předky rčením: Z cizího krev neteče! Z toho všeho vyplývá, že kdo má informace, ten se do očkování příliš nehrne.

A proto žel, ve vztahu ke všem těmto skutečnostem vyznívají mnohé, navenek pěkně znějící fráze o pomoci těm nejzranitelnějším, třeba starým lidem v různých sociálních zařízeních, jako určité pokrytectví. Právě pro jejich zranitelnost a jejich snadnou ovlivnitelnost jim totiž všem bude plošně aplikována vakcína, aniž by se jich někdo na něco ptal.

Současný volný přístup k informacím nám tedy umožňuje dostat se také k informacím, odhalujícím druhou, odvrácenou tvář vakcinace. A je na každém z nás, zda je bude zkoumat, nebo ne. Člověk může tyto věci ignorovat, může se z nich vysmát a mohou mu být lhostejné. Každý z nás se však sám za sebe a ve vztahu k sobě samému bude nucen rozhodnout, jak se on osobně k vakcinaci postaví. Zda se dá očkovat, nebo se nedá očkovat! Každý z nás půjde v tomto směru sám se svou vlastní kůží na trh, a pak jedině on sám ponese všechny důsledky svého vlastního rozhodnutí.

Úplně na závěr chci proto popřát nám všem, abychom se rozhodli správně. Abychom zvážili vše pro a proti, a to i na základě jiného druhu informací než jsou ty, které každodenně posloucháme z médií. Neboť zdraví má každý jen jedno!

smilan
Rotný
Rotný
Příspěvky: 81
Registrován: pon 7 dub, 2014 14:17

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » čtv 11 bře, 2021 19:50

Pro pomoc lidem s nejtěžším průběhem nákazy! A nejen jim!

Zamysleli jste se nad tím, proč má u některých lidí covid nákaza lehký, až dokonce nepostřehnutelný průběh, avšak určité procento populace je vystaveno tomu nejtěžšímu průběhu? Uvažovali jste, proč mnozí z toho vyváznou bez újmy, někteří musí jít do nemocnice a někteří zemřou? Proč je tomu tak a co v každém z nás představuje spouštěcí moment nejtěžšího průběhu nákazy? Kdybychom totiž toto znali a mohli proti tomu podniknout odpovídající opatření, mohli bychom ovlivnit počet lidí hospitalizovaných v nemocnicích. A co je nejdůležitější, především počet lidí, kteří nákaze podlehnou. Takový spouštěcí moment musí existovat a také existuje, a my si o něm řekněme něco víc.

Tento spouštěcí mechanismus je duševní! Je to duševní a zcela specifické vnitřní rozpoložení, nebo vnitřní stav v jakém se někteří lidé nacházejí. A právě tento jejich vnitřní stav, čili jejich osobitý způsob vnímání a vidění reality je tím, co představuje určitou živnou půdu, o kterou se nákaza zachytí, pevně se v ní zakoření, vyroste a nakonec přinese své plody v podobě těžkého průběhu nemoci.

Náš způsob myšlení a vnitřního naladění tedy přestavuje jistý druh půdy, která je konfrontována s realitou koronavirové nákazy. V určité, pro toto semeno viru nevhodné vnitřní půdě prostě nedostane příležitost vyrůst a časem v ní zahyne. Nicméně v jiné, vhodné půdě najde připravené vynikající podmínky pro svůj růst, a proto v ní vyroste, rozvine se a nakonec může způsobit i smrt.

Lidé ale žel nevědí, že jde o princip, na jakém funguje převážná většina nemocí. Nemoci mají své duševní příčiny. Jde o již zmíněné, specifické vnitřní duševní naladění člověka. Ono představuje vhodnou půdu pro rozvinutí takové nebo jiné nemoci.

Kdo se hlouběji zajímá o věci duchovní ví o této skutečné a nejhlubší vnitřní příčinnosti. Proto při léčení nemoci postupuje tak, že jako každý jiný člověk léčí své tělo, to znamená že jde k lékaři, nebo se pokusí o nějaké alternativní léčení.

Zároveň však ví, že každá nemoc je jen vnější manifestací skrytého, vnitřního stavu disharmonie. Ví, že každá naše nemoc je jen důsledkem této vnitřní příčiny, a pokud se chceme opravdu vyléčit, musíme se léčit komplexně. To znamená, že musíme léčit jak tělo, tak i duši! Musíme tedy na jedné stráně řešit vnější důsledky, čili naši nemoc, a to prostřednictvím oficiální nebo alternativní medicíny, avšak na druhé straně musíme zároveň řešit skryté, vnitřní, duchovní příčiny, a to prostřednictvím změny našeho myšlení a našich vnitřních postojů.

Toto je komplexní a správný přístup k léčení, a každý kdo má o něj zájem, může v současnosti na internetu velmi snadno najít různé zdroje, objasňující duchovní příčiny nemocí. A to jednoduše tak, že si toto slovní spojení dá do vyhledávače. Tak může zjistit, čím se on osobně odklání od harmonie a jakým způsobem se má vedle tělesné léčby své nemoci duševně měnit, aby znovu dosáhl ztracenou vnitřní harmonii.

No a po tomto nezbytném úvodu se už dostáváme k našemu tématu, a to k nejtěžšímu průběhu koronavirové nákazy, zasahující plíce. Proto se nyní blíže podívejme na skryté, vnitřní, duševní příčiny nemocí, projevující se onemocněním, ba až selháním plic. Podívejme se na to, jaký docela konkrétní nesprávný vnitřní stav dává vzniknout tomuto typu chorob, a podívejme se i na to, jakým způsobem se máme vnitřně naladit a přeladit, abychom vnitřní příčinu plicních chorob v sobě eliminovali.

Specifikem vnitřního života lidí, náchylných k zápalu plic je nepřiměřené, příliš dlouho trvající hromadění něčeho negativního. Může jít o zoufalství, únavu a strach ze života, nebo o citové rány, kterým není dovoleno aby se zahojily. Může jít o pocity neschopnosti, nezvládání situací a beznaděje. Může jít o pocit, že si člověk nezaslouží žít naplno, protože plíce představují schopnost přijímat život. Nebo může jít také o podvědomou snahu omezovat svobodnou vůli jiných, čili o snahu nenechat druhých dýchat.

Jakým způsobem, nebo jakým vnitřním naladěním tento negativní stav napravit?

Měli bychom se snažit dát svému životu "šťávu". Měli bychom se zbavit lpění a obav, že něco uděláme špatně. Měli bychom začít žít naplno a radostně prožívat vše, co nám život nabízí. Měli bychom celý svůj život přijímat s radostí a láskou. Měli bychom odpustit.

Tyto důležité informace by měli znát a hluboce si uvědomit lidé s komplikovaným průběhem nákazy, ale samozřejmě také lidé zcela zdraví. A to proto, aby se dokázali vnitřně správně naladit, a tím eliminovat duševní příčinu, vytvářející možnost vzniku nejtěžších plicních komplikací prostřednictvím koronavirové nákazy. Můžeme se jim totiž vyhnout, pokud si dokážeme tyto věci včas uvědomit a vnitřně na sobě zapracovat. A to vše samozřejmě vedle normální léčby na koronavirus. Takový je správný komplexní přístup, který zvyšuje možnost úspěšného uzdravení. Ale zvlášť nutno podotknout, že rozhodně nejlepší ze všeho je prevence.

Tyto zásadní skutečnosti nejsou ale ani zdaleka vše, co by měli lidé vědět a co by si měli uvědomit, protože tyto skutečnosti mají také své další přesahy. Přesahy, spočívající v pochopení, že nejen nemoci, ale všechno vnější dění kolem nás má své skryté, vnitřní duchovní příčiny.

A to znamená, že i to, co v současnosti prožíváme v podobě pandemie musí mít nějakou svou hlubokou vnitřní příčinu, na jejímž základě jsme byli všichni uvrženi do neuvěřitelné nesvobody a do nejrůznějších omezení. To vše prožíváme proto, že přesně tak, jak se my dnes cítíme nesvobodní a omezování, se již delší dobu cítí náš duch. My lidé jsme totiž bytosti ducha, avšak existenci ducha a jeho potřeby dlouhodobě ignorujeme. Svého ducha jsme ve svém nitru uvrhli do vězení a do nesvobody, a nedopřejeme mu se rozvíjet, protože jsme se jednostranně zaměřili pouze na materii a na naplňování svých materiálních potřeb. Nic jiného nás nezajímalo. Nezajímal nás náš duch, uvězněný a zapomenutý kdesi v zastrčeném koutě našeho nitra. Nezajímala nás jeho nesvoboda, v níž chřadne a trpí.

A tento dlouhodobý chorobný stav materialistického lidstva se podobně, jako při každé nemoci, nakonec projevil také navenek. A tak se nesvoboda našeho ducha, uvězněného za mřížemi našich nekončících materiálních přání nakonec transformovala do vnější reality tak, že se my sami stáváme nesvobodní a omezování. Transformovala se do reality, ve které jsme my sami zbaveni svobody a uvrženi do vězení stejně, jako jsme to udělali a stále děláme vlastnímu duchu.

Nikdy nedělejte jiným to, co nechcete, aby jiní dělali vám!

Nikdy nezotročujme a nevězněme vlastního ducha, protože pak budeme také my sami vězněni a zotročení! Nikdy neberme svobodu a svobodný rozvoj vlastnímu duchu, protože pak budeme také my sami zbaveni svobody! Nikdy neomezujme a neutlačujme vlastního ducha, protože pak budeme také my sami utlačováni a omezování!

Ale protože lidé na toto všechno nedbali, protože upírali svobodný rozvoj a svobodu vlastnímu duchu, protože ho utlačovali a omezovali, přišlo na ně něco, co je samotné připravilo o svobodu a svobodný rozvoj, a co je samotné utlačuje a omezuje.

V současnosti proto navenek prožíváme přesně to, co jsme si vnitřně zaseli. A zvítězit nad pandemií se nám zatím nedaří proto, neboť vedle všeho toho testování a očkování nikoho ani jen nenapadne řešit souběžně s tím také skrytou, duchovní příčinu daného stavu. A pokud i časem prostřednictvím očkování potlačíme pandemii, avšak bez pochopení a odstranění skutečných, vnitřních příčin tohoto stavu, to vnitřně neřešené a nevyřešené časem propukne ještě silnějším a drtivější způsobem.

V současnosti totiž žijeme v přelomové době, která nás bude tlačit k duchovní svobodě. A my buď začneme konečně hledět na potřeby našeho ducha, nebo jej budeme chtít i nadále držet v nesvobodě, za co však dopadne nevídaná nesvoboda na nás samotné. A dopadne na nás až tak, že nás zcela zotročí a možná nakonec také zahubí.

Co je to tedy svoboda ducha a co znamená?

Je to vroucnost citu, postavena nad chladnou rozumovou racionalitu.

Je to spravedlnost, láska, úcta a dobro, projevované vůči každému člověku bez rozdílu.

Je to čistota a ušlechtilost mysli i těla.

Je to ohleduplnost a soucit s lidmi i s přírodou.

Je to skromnost, jednoduchost a materiální nenáročnost.

Je to poznání a naplňování skutečného duchovního smyslu našeho bytí, kterým je návrat do duchovní říše, nacházející se v blízkosti Stvořitele.

Je to snaha pomáhat lidem a myslet na jiné víc, než na sebe.

Je to snaha poznávat a naplňovat Vůli Stvořitele, co je projevem pravé lásky k Němu.

Toto vše je projevem svobody ducha, která je v současnosti od nás všech vyžadována, protože jen ona jediná má schopnost vyléčit dnešní nemocný svět a dát mu pravou svobodu.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

smilan
Rotný
Rotný
Příspěvky: 81
Registrován: pon 7 dub, 2014 14:17

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » čtv 3 čer, 2021 18:39

Úloha médií v době pandemie a jiné závažné skutečnosti

Jaká je pravá role současných médií? Snaží se obyvatelstvu zprostředkovat skutečnou pravdu, nebo něco úplně jiného? A pokud jim nejde o objektivní pravdu, o co jim jde?

Oficiální média v dnešním světě plní v první řadě objednávku mocných. Objednávku ze strany nejbohatších a nejmocnějších, kteří je vlastní, nebo mají na jejich fungování nějaký jiný zásadní vliv. A mocní si nepřejí, aby byly široké masy obyvatelstva objektivně informovány. Mocní si přejí, aby bylo obyvatelstvo informováno způsobem, jaký právě jim vyhovuje. Přejí si, aby si lidé vytvářeli o životě, o světě a o dění v něm přesně takové představy, jaké vyhovují elitě nejmocnějších.

Oficiální média nám tedy vůbec nezprostředkovávají pravdu, ale to, co máme vnímat jako pravdu. Představují nám obraz světa takovým způsobem, jakým se na něj máme dívat. Proto žije většina obyvatelstva, které přijímá informace z oficiálních médií jako realitu, mimo reality. Žije v uměle vytvořené projekci reality, zformované médii podle objednávky mocných. Žije v účelově a cíleně zkreslené pravdě, která se nejednou diametrálně odlišuje od pravdy skutečné. A to až tak diametrálně, že lidé tomu podléhající jsou schopni vnímat černé jako bílé a bílé jako černé.

A právě toto je hlavním účelem oficiálních médií. Je jím cílené vytváření matrixu, ve kterém masy obyvatelstva světonázorově žijí, přičemž pravým účelem takto uměle mediálně vytvořené pravdy je maskovat a skrývat pravdu skutečnou. Pravdu o skutečném fungování světa a dění v něm, vzdáleném od všech krásných a ušlechtilých ideálů, prezentovaných médii navenek.

To, co se děje ve světě ve skutečnosti za mediálním krytím, vykazuje znaky absolutní bezohlednosti, bezcharakterností a touhy po penězích a moci za jakoukoliv cenu. Pravda našeho světa je úplně jiná, než pravda, mediálně nabízena obyvatelstvu. A masy, které o těchto věcech takovýmto způsobem vůbec nepřemýšlejí, klidně žijí v mediálně vytvářeném matrixu, a proto žádným závažným způsobem nevyrušují nejmocnějších, kteří si žijí ve své vlastní realitě.

Existují tedy dvě reality. Jedna vytvářena médii pro obyvatelstvo a druhá, v níž žije elita nejmocnějších podle svých vlastních představ a pravidel. Filozofie fungování tohoto systému ze strany mocných je prostá: "Nechte nás v klidu a neotravujte! Dali jsme vám váš vyhrazený mediální mentální prostor a něm se můžete v rámci námi nastavených pravidel názorově plně realizovat. To je váš svět, váš život a vaše realita. My jsme však něco úplné jiného! My jsme jiná kategorie! My jsme jiná liga! Do našich karát proto nemáte právo vidět. My máme své vlastní hodnoty, svůj vlastní život a své vlastní priority, do kterých vás nic."

Říká se, že vědění, nebo znalost představují moc. To ale znamená, že nevědění, nebo neznalost představují bezmoc. A právě proto jsou téměř všechny mentální pochody nejširších mas obyvatelstva elitou cíleně odkloněny do iluzorní reality, vzdálené od skutečnosti. Skutečná realita je totiž spojena s mocí nad světem, a je proto vyhrazena pouze pro nejmocnějších, zatímco na objednávku mocných mediálně vytvářená virtuální realita je písečkem na hraní, vyhrazeným pro masy. Je to jen slepá ulička, v níž se masy mentálně realizují, bez jakéhokoliv dosahu na skutečnou realitu a skutečnou moc. Důvěra ve většinová média a nekritické konzumování všeho, co přinášejí, křiví člověku realitu, a on žije a uvažuje pouze v rámci toho, co si přejí mocní. Toto je absolutním ponížením lidí a jejich výsměchem ze strany mocných. Je to výsměchem ze strany těch, kteří mají obrovské množství nečestně nabytých peněz, a proto si dovolují pohrávat se podle své libosti a podle svých záměrů s vnímáním a chápáním reality širokých mas obyvatelstva. A nejsmutnější je, že lidé se nechají takto ponižovat a šlapat po vlastní důstojnosti po celý život, aniž by něco tušili a aniž by to přehlédli.

V jedné z rozhlasových pořadů řekl ministr životního prostředí Ján Budaj, že na Slovensku se mnoho lidí nechce dát očkovat, protože věří různým pověrám. Věří například, že prostřednictvím očkování jsme čipovaní a jiné podobné nesmysly.

Co však ve skutečnosti řekl Ján Budaj touto větou?

Řekl v podstatě to, že již existuje značné množství lidí, kteří nevěří oficiálním médiím a jejich oficiální propagandě. Jako poslušného poskoka nejmocnějších ho trápí, že důvěra v tato média klesá a obyvatelstvo si postupně začíná uvědomovat, že skutečná pravda může být úplně jiná než ta, o které nás dennodenně přesvědčují média.

Pokud však již lidé začínají nabývat takovou míru kritického myšlení a začínají se postupně vymaňovat z mentálního vlivu oficiálních médií, plnicích objednávku mocných, měli by si své nabyté kritické myšlení a vnitřní zvažování zachovat a neupadnout do druhého extrému. Do extrému fantastických konspiračních teorií, mnohdy také zcela odtržených od reality.

A když jsme již opustili oficiální mediální prostor a dostali jsme se k umírněné alternativě, zkusme se podívat v maximální stručnosti na to, co se tak asi může skrývat za současnou pandemií.

Existují názory, že koronavirus je umělého původu. Že byl uměle vyroben a záměrně vypuštěn do světa. Tvrdí to například molekulární bioložka Soňa Peková, nebo japonský profesor lékařské fyziologie, imunolog a nositel Nobelovy ceny Dr. Tasuku Hondzo.

Zásadní otázka zní proč? Proč byl koronavirus uměle vyroben a potom vypuštěn do světa?

Odpověď na tuto otázku ve stručné a drsné přímočarosti může být následující: proto, že páni světa, nebo ti, kteří se za ně považují zjistili, že potřebují na zemi více místa. A proto by bylo dobré trochu přeředit obyvatelstvo. To může být z jejich hlediska prvním bonusem pandemie.

Druhým bonusem je skutečnost, že na pozadí světové pandemie lze plebs přiškrtit a přitáhnout mu uzdu ve všech oblastech života, aby se dostal pod mnohem větší kontrolu, než předtím. A političtí jidáši a sluhové mocných budou lidem poroučet, nařizovat a zakazovat, byť protiústavně, a lidé budou poslouchat a otrocky plnit všechny, i ty nejnesmyslnější a nejabsurdnější příkazy.

No a třetím bonusem je skutečnost, že se na tom všem dá zároveň také skvěle vydělat. Jde totiž o obrovského miliardy, které jsou všechny státy světa nuceny vynakládat na nákup testů a vakcín. Zářivým příkladem v tomto směru je Slovensko, které pouze rámci svého celoplošného testování minulo půl miliardy Eur, a i tak patřilo mezi nejhorších na světě. Jde o velmi výhodný obchod, jako pro výrobce, tak i pro nákupčí a distributory. Viz trnavská firma Matovičova kamaráda, která se na tom dobře nabalila. A stejný, velmi dobrý byznys vládne také na trhu z vakcínami, protože jejich nedostatek ještě znásobuje jejich cenu na černém trhu.

Taková je současná realita v kostce a zůstává pouze na lidech samotných, zda budou věřit pravdě, prezentované oficiálními médii a podle ní se řídit, nebo se budou snažit hledat a najít pravdu mnohem objektivnější.

Avšak tento nešťastný princip manipulace s pravdou zasahuje ještě mnohem dál. Zhoubně zasahuje například také do věcí duchovních. Také v této oblasti jde totiž mnoha lidem o moc. O čistě pozemskou moc a vliv nad jinými. A protože duchovní poznání, duchovní vědění a Pravda přestavují moc, není žádoucí, aby tato moc byla dána do rukou širokých mas obyvatelstva.

Moc si tedy přisvojila duchovní elita a obyčejní lidé jsou prostřednictvím nedostatečné duchovní znalosti odsouzeni k bezmoci. Jsou odsouzeni k osudu toho, kdo nezná Pravdu, a proto nemůže správně kráčet vlastním životem a směřovat ke Světlu. Žije totiž v mylném domnění, které se mu nikdo nesnaží vyvrátit, že když slouží církve, její pravdě a její nařízením, že tím zároveň slouží Stvořiteli, Boží Pravdě a jejím zákonům.

Stvořiteli je však možné správně sloužit jedině tím, že známe jeho Vůli a tuto Vůli se snažíme v životě realizovat. Pokud ji ale neznáme, protože je záměrně, nebo v lepším případě neúmyslně zakalená, i to naše největší úsilí bude odvedeno do slepé uličky. Pak člověk nesměřuje ke Světlu, ale živoří v nevědomosti.

Podobným způsobem se chovala duchovní elita již za dob Ježíše Krista, což jim on vytkl slovy, že do království nebeského sami nevstupují a ještě v tom také jiným brání. Sami nevstupují, protože namísto pomoci bližním na jejich cestě ke Světlu si vybrali cestu pozemského vlivu a moci. A jiným brání proto, aby se nevymanili z jejich vlivu, aby se duchovně neosamostatnili a provždy zůstali pouze poslušnými, nevědomými a bezmocnými ovečkami, odkázanými na drobky pravdy z jejich rukou.

V konečném důsledku, právě v tomto spočíval hlavní důvod, proč tehdejší duchovní elity usilovali o Ježíšovu smrt. Jednoduše se bály, že přijdou o svou moc a vliv nad lidmi, o kterou je připravovala silná přitažlivost Ježíšova učení, směřujícího k Stvořiteli a k duchovní samostatnosti. A žel, jak z historie víme, tomuto pokušení moci, postavené na bezmoci mas se nevyhnula ani křesťanská církevní vrchnost.

Znamená to tedy, že i v této oblasti existují dvě pravdy. Pravda církví a Pravda Boží. A zůstává na každém jednotlivém člověku, které z nich uvěří a kterou z nich se bude snažit hledat. Jedna je však cestou do slepé uličky, zatímco ta druhá je cestou ke Světlu. Jedna je cestou pohodlného a bezmyšlenkovitého přijímání názorů duchovních autorit a druhá je cestou samostatného duchovního hledání, zkoumání a zvažování.

Ne nadarmo nám totiž bylo řečeno, že Pravda nás vysvobodí. Znamená to tedy, že jedině Pravda je schopna dát člověku svobodu a svobodný rozlet. A to nejen v oblasti duchovní, ale ve všech oblastech života.

Účelově pokřivená pravda, nebo nepravda jsou naopak cestou k nesvobodě a otroctví. A proto je křivení pravdy ve všech oblastech života tak hojně využíváno těmi, kteří nás chtějí držet v nesvobodě, v područí a v novodobé podobě otroctví.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

smilan
Rotný
Rotný
Příspěvky: 81
Registrován: pon 7 dub, 2014 14:17

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » pon 19 črc, 2021 19:01

Neuvěřitelné? Toto by měl vědět o tornádu na Moravě každý!

Opona padá a na světlo světa se dostávají nepoznané skutečnosti, odhalující mechanismus vzniku tornáda na jižní Moravě. A protože tento mechanismus je podobný u všech přírodních katastrof ve světě, je nejvyšší čas, abychom konečně poznali tajemství, odehrávající se za vnější oponou přírodního dění. Abychom poznali svět přírodní inteligence, která za vším stojí, abychom se pokusili navázat kontakt s touto inteligencí, abychom dokázali naslouchat její varovnému hlasu a mohli tak úspěšně překonat nadcházející období bez újmy na zdraví i na životech.

Jako první si musí lidé uvědomit, že žádné vnější přírodní dění neprobíhá jen tak samo od sebe. Vše je řízeno určitým druhem přírodní inteligence. To znamená, že za tím co vnímáme svýma očima jako přírodu, stojí vědoma inteligence, která řídí všechny přírodní procesy. Různé druhy a typy této inteligence se v přírodě zabývají věcmi nejmenšími a nejnepatrnějšími, až po věci po největší a nejviditelnější. Zabývají se růstem rostlin a stromů, pečují o cirkulaci vody, o proudění vzduchu, o střídání ročních období a o mnohé jiné věci. Za vším, co se v přírodě děje tedy někdo konkrétní stojí, kdo to má na starosti a dbá o to, aby to probíhalo jak třeba. Příroda je živá a má duši! Tím ale, co přírodu oživuje a co představuje její duši je přírodní inteligence, stojící za ní.

Tolik nezbytný obecný úvod do problematiky, a my se nyní budeme dále podrobněji zabývat už jen inteligencí, spravující proudění vzduchu v podobě větru.

Dříve ale než začneme, považuji ještě za nutné zdůraznit, že všechno o čem bude řeč, i když to bude jakkoli fantastické, nijak neprotiřečí vědeckému poznání. Poznatky meteorologů o vzniku a příčinách tornád tedy nikdo nezpochybňuje. Avšak jejich pozorování a jejich přístroje zachycují pouze nejhrubší materii. Dále se věda se svým bádáním a se svými přístroji není nikdy schopná dostat. My ale půjdeme nad rámec nejhrubší materie a budeme hovořit o hmotné realitě jemnějšího druhu.

Úkolem větru je zajišťovat svěžest povětří. Vzduch musí proudit, aby zůstal svěží. Je to podobné jako s vodou. Také voda musí téct, čili pohybovat se, aby zůstala svěží a čistá. Jakmile totiž voda odteče do nějakého slepého ramene a zastaví se její proudění, začne se kazit. Z tohoto důvodu je proto nezbytné zajišťovat neustálou cirkulaci nejen vody, ale i vzduchu.

Pokud se podíváme na dny před tornádem na jižní Moravě zjistíme, že šlo o dny mimořádně dusné. A toto dusno se stupňovalo až na maximum.

Dusno, tíha a nesnesitelnost dní před tornádem však nebyly způsobeny jen teplem samotným, ale také něčím jiným. Něčím, co již dlouhou dobu vytvářeli lidé z celé naší oblasti, a toto "něco" se nakonec zkoncentrovalo právě na jižní Moravě.

Co to bylo?

Byla to těžká, dusivá mračna nízkých mentálních energií! Lidé totiž svým myšlením vytvářejí určitý druh energie. A pokud je jejich myšlení negativní, vytvářejí negativní druh energie. Pokud v sobě živí myšlenky závisti, nenávisti, sobectví, nepřejícnosti, bezohlednosti, nepřátelství, nesnášenlivosti, podvodu, smyslnosti a mnohé jiné podobného druhu, vytvářejí negativní mračna myšlenkové energie, která se stále více zhušťují a začnou svět lidí doslova dusit a těžit, až téměř k nesnesitelnosti. Přesně tak, jak tomu bylo ve dnech před tornádem, kdy se maximálním způsobem začalo zhutňovat všechno to špatné, co jsme v celé naší oblasti po dlouhou dobu mentálně formovali. A tlak této negativní energie se začal hmatatelně projevovat v podobě těžkých, horkých, až nesnesitelných dní.

No a mračna této negativní energie byla vnímána také inteligencí přírody, zajišťující svěží a čisté proudění vzduchu. Kvůli tomu vznikla potřeba rozehnat, rozbít a zlikvidovat dusný mrak shromážděné lidské negativní myšlenkové energie. A protože negativní mrak byl enormní, na jeho likvidaci musela být inteligencí přírody vyvinuta až síla tornáda.

Proto přišlo tornádo a rozprášilo toto dusivé mračno, čímž opět zajistilo čisté, svěží proudění nejen vzduchu, ale také všech jemnějších energií přesně tak, jak to má inteligence větru ve svém popisu práce.

Naše oblast musela být inteligencí větru očištěna proto, aby se v ní dalo opět normálně myslet a žít. Aby bylo zlikvidováno a odstraněno všechno to negativní, co bylo lidmi v myšlenkách vytvářeno již delší dobu.

Došlo k očistě! Vítr vyčistil vzduch! A tato očista se okamžitě projevila také navenek tím, že v lidech samotných vystoupilo do popředí to hezčí, čistší, lidštější a ušlechtilejší.

Lhostejnost byla vystřídána starostí o lidi, postižené tornádem.

Sobectví a egoismus vystřídala snaha o pomoc bližním jakýmkoliv způsobem. Finančně, materiálně, nebo osobně.

Namísto vypočítavé zištnosti v lidech zavládla štědrá, srdečná nezištnost. A to až taková, že byla vydána výzva k zastavení všech podpor, protože všeho už bylo dost a chyběl jen stavební materiál.

Ztratilo se rozdělení společnosti a do popředí se dostala lidská sounáležitost a vzájemnost. To špatné jakoby švihnutím kouzelného proutku zmizelo! Bylo to odváto větrem a v lidech rozkvetlo to dobré!

Tornádo přišlo proto, abychom se opět stali lidmi! Přišlo proto, aby očistilo naši oblast od negativní energie a dalo prostor a průchod energii pozitivní. Přišlo proto, abychom se neudusili v námi samými vytvořené negativitě a mohli opět volně dýchat. Kdyby nebylo větru a inteligence stojící za ním, náš svět by se již dávno udusil nízkostí a bahnem, které mentálně produkuje.

Lidé, bezprostředně postižení tornádem, nebyli ani lepší ani horší než my ostatní. Nacházeli se pouze momentálně na místě, kde se usadil negativní mrak myšlenkové energie, dlouhodobě vytvářené obyvatelstvem celé široké oblasti, zahrnující Česko, Slovensko a horní Rakousko.

Je to velmi podobné, jako v souvislosti s Madagaskarem, kde momentálně zuří hladomor v důsledku klimatických změn. Obyvatelstvo Madagaskaru k těmto negativním změnám klimatu téměř vůbec nepřispělo, ale žel, právě na nich dopadla jejich největší zátěž. A proto je povinností vyspělého světa, který má na tom největší vinu, aby Madagaskaru pomohl. Ale především, aby změnili svůj konzumní přístup k životu, aby žádné podobné "Madagaskary" více nevznikaly.

A stejné je to také s obyvateli jižní Moravy. Ani oni nemohli za to, že se právě v jejich oblasti koncentroval mrak negativní myšlenkové energie lidí z celé široké oblasti. Je však pozitivní, že tito lidé podvědomě, aniž by o tom vědomě věděli, tuší vlastní spoluodpovědnost. A i toto jejich tušení spoluodpovědnosti představuje jeden z důvodů, proč projevují tak velkou ochotu pomáhat.

Materiální škody se dají nahradit, avšak lidské životy nahradit nelze. Jak tedy k tomu přijdou ti, kteří přišli v důsledku tornáda o život? Kde je tady spravedlnost?

O život nemusel přijít nikdo! Přírodní inteligence, stojící za přírodním děním, v našem případě stojící za přípravou tornáda, udělala všechno možné proto, aby lidi varovala. Aby jim dala vědět co se chystá a oni se mohli skrýt do bezpečí.

Bylo to velmi podobné, jako při obrovské přívalové vlně tsunami v Asii v roce 2004, při níž se počty mrtvých vyšplhaly na 200 000. Zajímavé však bylo, že všechna volně žijící zvířata se včas stáhla do bezpečí, mimo dosah obrovské přívalové vlny. Zvířata přesně věděla, kolik kilometrů od pobřeží se nachází bezpečná zóna. A věděla to až do takové míry, že slimák si klidně lezl jen pár centimetrů od místa, kam až dosáhla vražedná přívalová vlna.

Zvířata to věděla, protože zcela přirozeně poslechla výstražné varování přírodní inteligence všemu živému v této oblasti. Ale žel, lidé to nevěděli, nevnímali a neslyšeli, a kvůli vlastní nevědomosti a neznalosti těchto skutečností přišli o své životy.

To, že jsme ztratili schopnost vnímat varování přírodní inteligence, a že jsme dokonce ztratili povědomí o existenci této inteligence, zatímco předchozí generace tuto schopnost měly, to vše je jen naše vlastní vina. To vše je jen naše vlastní slepota a absolutní neschopnost vnímat to, co se děje za oponou přírodního dění.

Tento stav byl způsoben naším materialismem a našim přílišným vyzdvihováním rozumové racionality, která překryla schopnost naší intuice a našeho citového vnímání věcí, nadcházejících se mimo nejhrubší materiální realitu. Stali jsme se proto hluchými, kteří neslyší varování, přicházející zpoza opony přírodního světa, ani varování našeho vlastního ducha, citu a svědomí, a proto jako hluší kráčíme do neštěstí.

Blíží se však doba, kdy přírodní živly země začnou nejen z jednotlivým, ale z celkovým a trvalým očišťováním negativních mentálních a emocionálních energií, a proto se pro nás všechny stává doslova životní nutností znovunabytí ztraceného kontaktu s přírodní inteligencí. Navázání toho kontaktu a tohoto spojení bude nutné proto, abychom v nadcházejícím očistném dění, prováděném přírodní inteligencí na Boží příkaz, mohli vůbec přežít. O tom, jak tento kontakt navázat vznikne další článek.

To je jedna věc a druhou důležitou věcí je nutnost uvědomit si, co vlastně způsobujeme tím, že myslíme negativně. Co způsobujeme tím, že se ve svém nitru klidně zabýváme nejrozličnější negativitou. Tím, že nechceme pochopit, že energie takto námi vytvořená se neztrácí, ale žije svým vlastním životem. Shromažďuje se do temných mračen a trvale dusivě doléhá na naši zem i na všechny lidi na ní.

Každý z nás by měl proto začít vědomě formovat mnohem světlejší myšlenky, protože v nadcházejícím očistném dění, zvěstovaném dávnými proroky, již nebudou rozmetány pouze negativní myšlenkové formy, ale budou zahubeni také všichni ti, kteří tyto negativní energie neustále vytvářejí, a proto jsou s nimi silně spojení svými osudovými vlákny.

Abychom doopravdy pochopili, o co tu jde, uveďme si příklad: Rusové, ochraňující na požádání vzdušný prostor jisté nejmenované země vydali prohlášení, že zlikvidují nejen všechny rakety, směřující do tohoto vzdušného prostoru, ale zlikvidují také všechny nosiče, z nichž byly rakety odpáleny. Stejně bude v nadcházejícím očistném dění likvidovat přírodní inteligence nejen jednotlivé rakety našich negativních myšlenkových energií, soustředěných v dusivém mračnu, ale tentokrát zlikviduje také jejich nosiče, čili lidi samotné, kteří je ustavičně produkují. Tak bude nakonec zem očištěna nejen od negativních myšlenkových mraků, ale také od všech těch, kteří je ustavičně tvořili.

Snažme se proto ze všech sil udržovat krb svých myšlenek čistý, protože pokud se o to snažit nebudeme, důsledky toho mohou být pro nás v brzké době katastrofální.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/


Zpět na „Volný pokec“