Kód: Vybrat vše
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=656751základní vymožeností jsou širší parkovací stání. A to o celý metr, než je běžné. Každé stání pak má výraznější osvětlení, než je obvyklé.
lol, rofl
Zajímavosti
nejen u nás v najdeme sběratele funkcí, koryt a korýtek
Od 1. ledna hrozí v Irsku pokuta za rouhání
A dárvinovu cenu získává...
Kód: Vybrat vše
http://www.osel.cz/index.php?clanek=4808Od 1. ledna hrozí v Irsku pokuta za rouhání
Kód: Vybrat vše
http://zpravy.idnes.cz/zahranicni.asp?c=A100104_122421_zahranicni_iplA dárvinovu cenu získává...
Kód: Vybrat vše
http://zpravy.idnes.cz/darwinovu-cenu-za-nejhloupejsi-smrt-vyhrali-dva-bankovni-lupici-z-belgie-1lp-/zahranicni.asp?c=A100104_140232_zahranicni_btw-
Col. Kadlik
- Nadpraporčík
- Příspěvky: 730
- Registrován: pát 5 říj, 2007 15:20
- Bydliště: Hradištko
I mistr technik se někdy utne.
Jak se stát králem.
Kód: Vybrat vše
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=007&r=titulni_stranaa&c=1315670Jak se stát králem.
Kód: Vybrat vše
http://zpravy.idnes.cz/podnikatel-z-anglie-se-stal-kralem-nigerijske-provincie-pj8-/zahranicni.asp?c=A100109_154341_zahranicni_ipl
-------------------------------------------------------
Time waits for no one
-
Col. Kadlik
- Nadpraporčík
- Příspěvky: 730
- Registrován: pát 5 říj, 2007 15:20
- Bydliště: Hradištko
kladivo + kostka z plechu = křeslo
Kód: Vybrat vše
http://gadgets.zive.cz/bouchnete-kladivem-a-mate-kreslo/a-20612/default.aspx
Život vojenský, život veselý (1)
Život vojenský, život veselý (1).
Kdo neprošel vojnou, nestal se opravdovým mužem a dívky o něho nestály. Proto každý správný dospělý hoch se na vojnu těšil a vracel se z ní všestranně odolný, rozhodný a schopný zvládnout jakkoli těžké podmínky, zejména všestranně zabezpečit svou rodinu a pomáhat všem, kdo by pomoc potřebovali. Vojenská přísaha ho vázala být připraven k obraně své vlasti a nikdy svůj národ nezradit.
Dnes už není vojenská služba povinná a je to všude znát. To zocelení na vojně dnešním mužům chybí, necítí svou povinnost k nezištné pomoci, odpovědnost za společné dílo, upřednostňují vlastní zájmy a už vůbec se necítí patrioty své vlasti. Jimi ceněné atributy často nejsou v souladu s etikou a morálkou. Jak máme hodnotit třeba řidiče bez řidičského oprávnění, snahu o získání neoprávněných výhod, zneužívání osobního postavení a snahu okrást či napálit souseda.
Bohužel dnes nezákonnosti pášou i nezletilí, dokonce i proti členům vlastní rodiny, nemluvě o drogách. Poučování nestačí, chybí kolektivní příklad a kolektivní dozor i veřejné pranýřování. Namísto toho jsou i děti masírovány násilnostmi v počítačových hrách a veřejných informačních prostředcích, takže jim podléhají a vidí v nich své vzory pro život. Najdou se i dobrodruzi, co se nechají najmout do cizích armád pro cizí zájmy.
Je vojna řemeslo? Když bylo mužům 18 let, museli k odvodu. Tam před komisí v přítomnosti lékaře každý předstoupil nahý, kdo nebyl v pořádku, poslali jej vyléčit a ostatní odvedli - tedy zapsali jako vojáky-brance. Od toho momentu už si nemohli dělat co chtěli, vztahovaly se na ně vojenské zákony a museli být připraveni na rozkaz se v určený čas hlásit na určeném místě.
Kdysi se nastupovalo na vojnu 1. října na 2 roky. Nastoupení vojáci prošli sprchami před nimiž odložili na hromádku civil, který byl ihned zabalen a odeslán rodičům, načež následovalo stříhání dohola. Ze sprchy se vycházelo k vystrojení, kde každý vyfasoval celé vybavení, tedy soukennou uniformu; komu co nepasovalo velikostí, vyměnil si to s jinými, vyjímečně mu vhodný díl přinesli z výstrojního skladu. Ani neuměl všechno pobrat, ale kdyby něco ztratil, musel by to hradit. Svůj donesený dřevěný kufr a výstrojní díly včetně esšálku, polní láhve, příboru s utěrkou, mazadlem s kartáčem na boty, ruksakem a pláštěm si odnesl do společné ložnice s palandovými postelemi.
Někde měli na stěně poličky, někde jen věšáky, a jinde vůbec nic, jen ten svůj kufr. Každý si musel nacpat slamník a všechny své věci (včetně spodního prádla, onucí, tepláků, mazadla a kartáče na boty a na zuby uložit do kufru). K výstroji patřila i noční košile, dlouhé spodky, knoflíky a odznaky, šitíčko a spousta dalších věcí, také 2 prostěradla a huňatá deka, různé řemení s opaskem, polní lopatka, maska, boty, atd. Většina nováčků byla úplně zkroušená a pomalu nevěděla kdo jsou - prostě hromádka neštěstí s pláčem na krajíčku.
Když začal pořadový výcvik, až 80% nováčků neumělo správně ani pochodovat, museli v rukou v zákrytu držet hůlky a do pochodu jednotně rukama mávat, neuměli střídat ruce a nohy -levá - dva. Někomu nácvik pochodu trval až měsíc. Prostě všechno se nacvičovalo na doby. Kdo se neuměl podřídit, musel dělat klencáky (k zemi - vztyk), odmluvy se netrpěly a opozdilci se museli naučit rychlosti. Když se někdo ulejval a k vůli němu museli i ostatní cvičit, tak ho vykoupali a pak si dal pozor.
Měli jsme třeba až 10x za noc poplach s nástupem v plné polní na dvoře. Když se někdo pořádně neobul nebo něco zapoměl, doplatil na to; někdy se z poplachu pochodovalo až 40 km daleko a někteří byli naboso, nebo bez láhve. Uniforma stírala individální rozdíly - všichni na tom byli stejně a tudíž se nemohly uplatňovat žádné preference, nadržování. Rychle se ukázalo, jak je kdo vtipný a bystrý, vzdělání nebylo kritériem vojenství.
Potom začal výcvik se zbraní a k 28. říjnu veřejné složení vojenské přísahy. Pak se prováděl výběr ke speciálnímu výcviku a do škol a v tom oboru zpravidla se vojáci zdokonalovali po zbytek základní voj. služby. Tam v těžkých podmínkách se kovalo vzájemné přátelství vojáků na celý život. Popsat to, by vydalo na několik románů. Je třeba si jen uvědomit, jak se upevňoval vztah k vlasti, který si z vojny přinesli domů. Mnozí na vojně získali výcvikem znalosti, jež je v povolání živily celý zbytek aktivního žIvota. Osobní disciplína, to nám dnes chybí, spolu s podstatnými atributy morálky.
J. Knížek
Pokračování příště (dostanu-li k tomu od Vás zelenou)
Kdo neprošel vojnou, nestal se opravdovým mužem a dívky o něho nestály. Proto každý správný dospělý hoch se na vojnu těšil a vracel se z ní všestranně odolný, rozhodný a schopný zvládnout jakkoli těžké podmínky, zejména všestranně zabezpečit svou rodinu a pomáhat všem, kdo by pomoc potřebovali. Vojenská přísaha ho vázala být připraven k obraně své vlasti a nikdy svůj národ nezradit.
Dnes už není vojenská služba povinná a je to všude znát. To zocelení na vojně dnešním mužům chybí, necítí svou povinnost k nezištné pomoci, odpovědnost za společné dílo, upřednostňují vlastní zájmy a už vůbec se necítí patrioty své vlasti. Jimi ceněné atributy často nejsou v souladu s etikou a morálkou. Jak máme hodnotit třeba řidiče bez řidičského oprávnění, snahu o získání neoprávněných výhod, zneužívání osobního postavení a snahu okrást či napálit souseda.
Bohužel dnes nezákonnosti pášou i nezletilí, dokonce i proti členům vlastní rodiny, nemluvě o drogách. Poučování nestačí, chybí kolektivní příklad a kolektivní dozor i veřejné pranýřování. Namísto toho jsou i děti masírovány násilnostmi v počítačových hrách a veřejných informačních prostředcích, takže jim podléhají a vidí v nich své vzory pro život. Najdou se i dobrodruzi, co se nechají najmout do cizích armád pro cizí zájmy.
Je vojna řemeslo? Když bylo mužům 18 let, museli k odvodu. Tam před komisí v přítomnosti lékaře každý předstoupil nahý, kdo nebyl v pořádku, poslali jej vyléčit a ostatní odvedli - tedy zapsali jako vojáky-brance. Od toho momentu už si nemohli dělat co chtěli, vztahovaly se na ně vojenské zákony a museli být připraveni na rozkaz se v určený čas hlásit na určeném místě.
Kdysi se nastupovalo na vojnu 1. října na 2 roky. Nastoupení vojáci prošli sprchami před nimiž odložili na hromádku civil, který byl ihned zabalen a odeslán rodičům, načež následovalo stříhání dohola. Ze sprchy se vycházelo k vystrojení, kde každý vyfasoval celé vybavení, tedy soukennou uniformu; komu co nepasovalo velikostí, vyměnil si to s jinými, vyjímečně mu vhodný díl přinesli z výstrojního skladu. Ani neuměl všechno pobrat, ale kdyby něco ztratil, musel by to hradit. Svůj donesený dřevěný kufr a výstrojní díly včetně esšálku, polní láhve, příboru s utěrkou, mazadlem s kartáčem na boty, ruksakem a pláštěm si odnesl do společné ložnice s palandovými postelemi.
Někde měli na stěně poličky, někde jen věšáky, a jinde vůbec nic, jen ten svůj kufr. Každý si musel nacpat slamník a všechny své věci (včetně spodního prádla, onucí, tepláků, mazadla a kartáče na boty a na zuby uložit do kufru). K výstroji patřila i noční košile, dlouhé spodky, knoflíky a odznaky, šitíčko a spousta dalších věcí, také 2 prostěradla a huňatá deka, různé řemení s opaskem, polní lopatka, maska, boty, atd. Většina nováčků byla úplně zkroušená a pomalu nevěděla kdo jsou - prostě hromádka neštěstí s pláčem na krajíčku.
Když začal pořadový výcvik, až 80% nováčků neumělo správně ani pochodovat, museli v rukou v zákrytu držet hůlky a do pochodu jednotně rukama mávat, neuměli střídat ruce a nohy -levá - dva. Někomu nácvik pochodu trval až měsíc. Prostě všechno se nacvičovalo na doby. Kdo se neuměl podřídit, musel dělat klencáky (k zemi - vztyk), odmluvy se netrpěly a opozdilci se museli naučit rychlosti. Když se někdo ulejval a k vůli němu museli i ostatní cvičit, tak ho vykoupali a pak si dal pozor.
Měli jsme třeba až 10x za noc poplach s nástupem v plné polní na dvoře. Když se někdo pořádně neobul nebo něco zapoměl, doplatil na to; někdy se z poplachu pochodovalo až 40 km daleko a někteří byli naboso, nebo bez láhve. Uniforma stírala individální rozdíly - všichni na tom byli stejně a tudíž se nemohly uplatňovat žádné preference, nadržování. Rychle se ukázalo, jak je kdo vtipný a bystrý, vzdělání nebylo kritériem vojenství.
Potom začal výcvik se zbraní a k 28. říjnu veřejné složení vojenské přísahy. Pak se prováděl výběr ke speciálnímu výcviku a do škol a v tom oboru zpravidla se vojáci zdokonalovali po zbytek základní voj. služby. Tam v těžkých podmínkách se kovalo vzájemné přátelství vojáků na celý život. Popsat to, by vydalo na několik románů. Je třeba si jen uvědomit, jak se upevňoval vztah k vlasti, který si z vojny přinesli domů. Mnozí na vojně získali výcvikem znalosti, jež je v povolání živily celý zbytek aktivního žIvota. Osobní disciplína, to nám dnes chybí, spolu s podstatnými atributy morálky.
J. Knížek
Pokračování příště (dostanu-li k tomu od Vás zelenou)
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne sob 8 kvě, 2010 23:04, celkem upraveno 1 x.