Vojsko - Fórum

Přísaha

Autor: Rudolf Medek
Zdroj: In: Umělecký almanach legionářský. Praha: Kruh starodružiníků, 1922. s. 59.

My, vojáci starého prvního pluku,
osmahlí železní hoši,
tisknouce k srdcím svým drahou zbraň,
v dni zmatku a víru a pustého hluku
před naším praporem sklonivše skráň —
my, vojáci starého prvního pluku,
smavé a bodré tváře známé,
věrně a čestně přísaháme:

Ve jménu těžkého utrpení,
ve jménu starých křivd a běd,
ve jménu národa zmučeného
jdeme v boj, z něhož návratu není.

Života krása i rozkoš jeho,
zsinalé smrti slepý hled,
radosti světa, lásky vření,
květy a úsměvy, hrůzy led,
vše, co nás těšilo včera i dnes,
vše, co nás hřálo, co jsme rádi měli,
vše náhle zhaslo — — Remčický les
my minuli, vesnice oněměly,
praporce zmizely, písničky ztichly,
děvčata po kraji zesmutněla.

Hudba však hraje v pochod náš rychlý,
vesele planou smělá čela,
dech víry vše stíny i slabost láme,
i každý svou pevnou zdvíhá ruku,
s jasnýma očima přisaháme,
my, vojáci prvního pluku:

Za československý lid,
za vbitou na kříž naši zemi
my budem se bít!

My budem se bít
za slávu a svobodu našich zemí,
nikoho neživit,
nešetřit, nesmlouvat, silami všemi
kupředu letět i vítězit —
i slavně mřít.

My víme, že z barvy krve rudé
ohnivá zář vzejde nad Čechami,
nad poli zlatými, nad nivami
že nové slunce svítit bude!

My víme, že z barvy krve rudé
červené květy vzplanou v stráních,
volnosti dar že uzrá na nich
i na věky u nás sídlet bude.

My víme, z té barvy krve rudé
že vzejde štěstí našich dětí,
i na nás že ještě po staletí
vzpomínat šťastný národ bude.

Krev dědů i míza dějin slavných,
hrdinů starých věková setba,
planoucí výzva smělých zvuků
husitských písní, nepřátel kletba
nás činí nepřemožitelnými,
nás, vojáky prvního pluku.

V nebezpečné chvíli

Autor: Antonín Bebr
Zdroj: Národní listy, roč. 78, č. 106, str. 9

Co v nebezpečné chvíli duch jen hodlá?
Jak v nebezpečí duch se zachová?
Nebudou srdce zase mdlá a podlá?
Nebude v Čechách ticho hřbitova?

Problém lze ovšem velmi těžko řešit.
Zda nebudou znít slova váhavá?
Zda básníku jen zbude srdce těšit
a říkat duším: vše je odvaha?!

Snad novou pravdu nové najdou věky,
nám zbývá jenom pravda jediná.
Je obchodníkům těžko býti reky.
Zde tragedie zase začíná.

Kdo pohladí své země širé skráně,
až bude ležet v cizím náručí?
Naproti zbraním vstanem odhodlaně,
jak Bůh nám poručí.

Hlas Neznámého vojína

Autor: Růžena Jesenská
Zdroj: Národní listy, roč. 78, č. 106, str. 9
Vydáno: 17.4.1938

Zemdlené ráno zvonek protíná…
Kdo volá? Po té noci! V tuto dobu!
Věrný hlas Neznámého vojína?
Od místa poprav? U radnice? Z hrobu?

„Jsem živ a zdráv. Chci však být jedním z nich!
Mé srdce za všecky ty mrtvé buší.
Neštěstí chvátá k nám: jsme ve kleštích.
Na stráži bděme s odevzdanou duší!

Jsme jedna duše přec? Nás nezdolá
nepřítel nejkrutější. Národ zmořen
se osvobodil, vstal! V nás plápolá
horoucí srdce, trvá dobrý kořen.

Jsme malý národ. Chceme mír a klid.
Posvátnost hranic bránit v nebezpečí.
Ani píď země nedáme si vzít:
Živ národ je svým jazykem, svou řečí.

Vlasti má spravedlivá, nevinná!
Je láska naše k tobě spasitelná.“
Hlas dozněl Neznámého vojína:
„Životy dáme! Ty buď nesmrtelná!“

Zhůru, bratří! zbrojme paže,
Král i láska k vlasti káže,
Doba k boji zve;
Déle, déle nemeškejme,
Rychle bedra opásejme
K spáse vlasti své!

Trouba volá, prápor věje —
Nechť se zdráhá, nechť se směje
Plémě vahavé;
Pevně, pevně v slibu stůjme,
Mužně vůdce následujme
K spáse vlasti své!

Boj se blíží! boj se blíží!
Brzo spadne, co nás tíží —
Břímě hubivé;
Z boje, z boje zkvete sláva;
Chrabře hajme svatá práva
K spáse vlasti své!

Nuže! zhoubců svých se chopme,
V proudu vlastní krve stopme
Škůdce žíznivé;
Rychle, rychle meče tasme,
Věrně krále svého spasme
K spáse vlasti své!

Autor: Boleslav Jablonský