Vojsko - Fórum

Tak to co se tam vede za válku je svatá válka o uzemí. Klidně bych se vsadil, že teďka ty lidi už skoro nevěděj, proč jejich předci tu valku začali. NEdávno dávali v televizy film, kde se sešli v zákopu dva vojáci. Mam vzato, že to byl ukrajinec a někdo kdo bojovali proti němu ( prostě stejná situace jako Irán ). Sešli se v zákopu a Ukrajince poranil toho protivníka, ale nechal ho žít. Takhle tam spolu vydrželi skoro den. Nakonec to skončilo tak, že to bylo v pohodě, ale když přijeli jednotky UN, tak aby to před nima nevypadalo, že se kamaráděj, tak se prostě zabili, ale při tom tam před tim spolu kouřili.

Země nikoho

Komedie / Válečný / Drama
Bosna a Hercegovina / Slovinsko / Itálie / Francie, 2001, 98 min

Satirický příběh dvou vojáků z nepřátelských táborů se odehrává uprostřed války v Bosně v roce 1993. Bosenský voják Čiki a jeho těžce zraněný druh se octnou se srbským vojákem Ninem v zákopu mezi nepřátelskými liniemi na území nazývaném země nikoho. Padají urážky a výčitky, zdá se, že hádka o to, který národ rozpoutal kruh násilí, nikdy neskončí. Situace žádá řešení. Mohlo by být na dosah ruky: jednotky UNIFOR jsou nablízku a francouzský seržant Marchand se vší silou snaží pomoci. Jenomže není jednoduché obejít předpisy o chování sil pověřených dozorem nad pořádkem. Velitelé nařizují za žádnou cenu se nevměšovat. Zástupci médií trpělivě sledují vývoj patové situace, a zatímco jim jde o událost, Čikimu a Ninovi jde o život. "Srbští, chorvatští a bosenští hrdinové filmu mluví ve skutečnosti stejným jazykem. Jedni mu říkají srbština, druzí chorvatština, třetí bosenština, ale ve skutečnosti si všichni navzájem rozumějí," říká Danis Tanović. (oficiální text distributora)

Občanská válka v Jugoslávii

Občanská válka v Jugoslávii byl válečný konflikt, který začal jako nepokoje mezi jednotlivými státy SFRJ a skončil rozpadem země na dnešní nezávislé státy.
Obsah
[skrýt]

* 1 Průběh
* 2 Následky
* 3 Souvisevící články
* 4 Externí odkazy

[editovat] Průběh

Postupně se osamostatnily všechny bývalé svazové republiky.

Nejprve začaly ozbrojené střety mezi Slovinci a Srby kontrolovanou Jugoslávskou lidovou armádou. Trvaly jen deset dnů v roce 1991 jsou názývány Slovinská válka za nezávislost.

V letech 1991 – 1995 probíhala Chorvatská válka za nezavislost. Když sněm svazové Socialistické republiky Chorvatsko v červnu 1991 vyhlásil nezávislost na Jugoslávii, zareagovali na to Srbové žijící na území bývalé Vojenské hranice přáním setrvat v rámci Jugoslávie a proklamací nezávislé republiky Srbská krajina s hlavním městem Knin a prezidentem dr. Milanem Martićem, loajální k srbsko-černohorské Jugoslávii. Srbské území nyní zabralo strategické oblasti Chorvatska o rozloze přes 17000 km2, což nechtělo chorvatské vedení nově vyhlášené republiky dopustit, ač bylo toto uzemí obýváno převážně Srby. Po selhání OSN[zdroj?] {zdroj (1)} proběhla v srpnu 1995 za podpory letectva NATO rozhodující chorvatská ofenzíva "Oluja" (Bouře) a došlo k vyhnání srbského obyvatelstva obývajícího toto území déle než tři století. V rukou Srbů se udržela po roce 1995 jen provincie Východní Slavonie, která byla pod správou OSN až do roku 1998. Vyhnání se neobešlo bez masového vraždění[zdroj?]{zdroj (2)} stovek Srbů chorvatskými jednotkami.

Současně probíhala válka v Bosně a Hercegovině (1992 – 1995). Právě tato byla nejzuřivější a nejničivější. A to především díky tomu, že zde bylo obyvatelstvo národnostně velmi promíchané a tedy spory o jednotlivá území byly veliké. Po úvodní fázi konfliktu se spojili bosenští Chorvati a muslimové (Bosňáci) do federace, v jejímž čele stanul Alija Izetbegović, zatímco srbským obyvatelstvem zde byla vyhlášena Republika srbská. Jejím prezidentem se stal Radovan Karadžić. Vzhledem k vysokohorskému povrchu většiny bosenského území měla válka charakter pozičních střetů a bojů o jednotlivé důležité výšiny a města. Klíčovým střetem se stala bitva o město Brčko, ležící v průsmyku spojujícím západní oblasti Bosny se srbským územím na východě podél řeky Drina. Zde se Srbům podařilo prolomit protivníkovy linie a udržet koridor umožňující přísun zásob a posil z Jugoslávie. Během těchto střetů došlo na obou stranách k masovým vraždám, z nichž největší spáchali Srbové na 7000 muslimských vojácích, zajatých v enklávě Srebrenica). Po dobytí většiny území republiky Srbská krajina Chorvaty se postavení bosenských Srbů zhoršilo a muslimsko-chorvatská federace ovládla jihozápad země. Válku ukončila uzavření míru v roce 1995, sjednaná s představiteli Svazové republiky Jugoslávie. Rozdělení země bylo provedeno podle situace na frontě ke konci války, přičemž silně zvýhodněni byli Chorvati, kteří smlouvou získali ve svůj prospěch pohraniční úpravy na několika sporných místech. V zemi jsou dosud přítomné mezinárodní síly NATO.

Posledním dějstvím války byla válka v Kosovu (od 1999), konflikt mezi Srby a Albánci. Od března do června 1999 se do války zapojila NATO na straně kosovských Albánců. Území Srbska bylo více než 3 měsíce intenzivně bombardováno, přičemž došlo k rozsáhlému ničení infrastruktury a kulturního dědictví. Způsobené vojenské škody srbské armádě přitom byly minimální. Během války došlo k celé řadě neobjasněných omylů, jakým bylo například vybombardování čínského velvyslanectví v Bělehradě americkým letectvem, při kterém zemřelo 5 čínských diplomatů. Konflikt mezi kosovsko-albánským UCK byl ukončen v červnu 1999 mezinárodní okupací Kosova pod vedenim OSN. Provincie však stále zůstala součástí srbského státu a nezávislost se albánským předákům navzdory intenzivní snaze zatím prosadit nepodařilo. Poté v roce 2000 až 2001 se střety již v mnohem menší míře přesunuly do sousedni Makedonie, kde byly ukončeny po dosažení politikých ústupků.

Zdroje (1) "AP Report on U.S. Peace Strategy," Associated Press, 13 November 1995. (2) "Croat Mob Attacks Nuns in Fleeing Convoy," Patrick Bishop, Electronic Telegraph, 11 August 1995. "Over 1,000 Serbs Missing in Krajina," Tanjug, 28 January 1997.

[editovat] Následky

Po ukončení bojů byly velké části bývalé Jugoslávie těžce poškozeny (Slavonie, Bosna a Hercegovina, Dalmácie). Přestože se vlády nových států snaží již mnoho let o obnovu těchto oblastí vlastními silami, to mnohdy nestačí a tak jim pomáhají i bohatší, západní státy. Po válce také vzrostla vlna nacionalismu a náboženského uvědomění (hlavně v Bosně a Hercegovině).