Izraelské obranné síly

Uživatelský avatar
Michal Kroužek
Šéfredaktor
Šéfredaktor
Příspěvky: 4599
Registrován: pát 11 srp, 2006 20:15
Bydliště: Sezimovo Ústí, Česká Republika
Kontaktovat uživatele:

Izraelské obranné síly

Příspěvekod Michal Kroužek » úte 6 zář, 2011 14:15

Izraelské vojenské složky

Izraelské obranné síly (IOS)[3] (hebrejsky: צְבָא הַהֲגָנָה לְיִשְׂרָאֵל, zvuk Cva ha-hagana le-Jisrael, anglicky: Israel Defense Forces, IDF), v Izraeli běžné známé pod hebrejským akronymem Cahal (hebrejsky: צה"ל), jsou izraelská armáda, sestávající se z pozemních sil, vojenského námořnictva a vojenského letectva. Jedná se o jediné vojenské křídlo izraelských bezpečnostních složek a nemá v Izraeli žádnou civilní jurisdikci. V čele IOS stojí náčelník Generálního štábu (Ramatkal), který je podřízený ministru obrany. V současné době zastává od roku 2011 funkci Ramatkala generálporučík Benjamin Ganc.

Izraelské obranné síly byly zřízeny 26. května 1948 na příkaz ministra obrany a premiéra Davida Ben Guriona. Vznikly sloučením podzemní vojenské organizace Hagana a militantních skupin Irgun a Lechi. Bránily Izrael ve všech válkách, kterými od svého založení prošel: válkou za nezávislost, sinajskou válkou, šestidenní válkou, opotřebovací válkou, jomkipurskou válkou a první a druhou libanonskou válkou. Zatímco původně IOS operovaly na třech frontách – proti Libanonu a Sýrii na severu, Jordánsku a Iráku na východě a Egyptu na jihu – po podepsání egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979 se její aktivity zaměřily především na jižní Libanon a palestinská území. IOS se rovněž zapojily do první a druhé intifády.

Izraelské obranné síly se od většiny ostatních armád liší v mnoha věcech, mimo jiné v povinné vojenské službě žen, struktuře a v úzkých stycích mezi pozemním vojskem, letectvem a námořnictvem. Od svého založení se IOS snažily být jedinečnou armádou přesně vyhovující specifickým izraelským podmínkám. IOS používají mnohé v Izraeli vyvinuté technologie, z nichž mnoho bylo vyrobeno právě pro specifické potřeby této armády. Patří mezi ně například hlavní bojový tank Merkava, vyspělé hi-tech zbrojní systémy, samopaly Uzi, poloautomatická pistole Desert Eagle, útočné pušky Galil či Tavor. IOS udržují úzké vojenské vztahy se Spojenými státy, a to včetně spolupráci na vývoji zbraní a zbraňových systémů, jmenovitě například letoun F-15I, taktický laserový výkonový systém THEL či systém protiraketové obrany Arrow.

Etymologie
Název Izraelské obranné síly (hebrejsky: צְבָא הַהֲגָנָה לְיִשְׂרָאֵל, Cva ha-hagana le-Jisrael, doslova „obranná armáda Izraele“) byl schválen izraelskou vládou 26. května 1948, tj. ve stejný den, kdy tato armáda z rozkazu Davida Ben Guriona vznikla. Další hlavní navrhovanou alternativou názvu byla Izraelská armáda či Armáda Izraele (hebrejsky: צְבָא יִשְׂרָאֵל‎, Cva Jisra'el), avšak existovaly i návrhy jako Židovská armáda či Armáda Státu. Současný název byl nakonec vybrán ze dvou důvodů: na jedné straně zdůrazňuje, že účelem armády je pouze obrana a na druhé straně zahrnuje název Hagana, tedy podzemní vojenskou organizaci, z níž IOS vzešla.

K autorství či přispění k názvu se přihlásili nejméně tři lidé. Tehdejší výkonný ředitel ministerstva obrany David Jisra'eli uvedl, že tento název navrhl Levi Eškolovi, který jej dále navrhl vládě. Náčelník Generálního štábu Ja'akov Dori sice netvrdí, že se osobně podílel na vzniku názvu, avšak uvádí, že toto označení převažovalo mezi staršími důstojníky armády, a proto se jednalo o jediný přirozený název. Třetím z nich byl Ben Gurion, který prohlásil: „Já je pojmenoval. Název byl Izraelské obranné síly.“ Mezi hlavními oponenty současného názvu byli tehdejší ministr Chajim-Moše Šapira a strana ha-Cora; oba navrhovali název Izraelská armáda.

Historie
IOS vznikly krátce po založení státu Izrael – 26. května 1948, „aby chránily jeho obyvatele a bojovali proti všem formám terorismu ohrožujících každodenní život.“ IOS jsou následnicí Hagany (zejména její elitní úderné jednotky Palmach), jakožto stálá armáda židovského státu. Vstoupili do ní rovněž někteří bývalí příslušníci Židovské brigády, kteří bojovali pod britskou vlajkou během druhé světové války.

Po založení IOS se s ní spojily dvě židovské podzemní organizace – Irgun a Lechi, které mohly v některých oblastech až do konce Války za nezávislost působit samostatně. Po válce byly obě organizace rozpuštěny a jejich členové byli začleněni pod IOS. Moderní IOS se utvářela v letech 1949 až 1956 zkušenostmi z regionálních konfliktů s arabskými sousedy. V letech 1956 až 1966 bylo konfliktů méně a tento čas IOS využila k získání nového vybavení a přerodu z nově vzniklé armády na profesionální armádu. Během tohoto období rovněž došlo ke zrodu izraelského jaderného potenciálu. Během období od vzniku státu se z IOS stala jedna z nejlépe vybavených a bojem prošlých armád světa.[4][5]

Povinná služba
Národní vojenská služba je povinná pro židovské a drúzské muže a židovské ženy starší osmnácti let. Existují výjimky na základě náboženských, fyzických či psychologických příčin a například pro vdané ženy (více Profil 21). Vojenská služba musí být vykonána ještě před nástupem na vysokou školu.

Muži slouží tři roky, zatímco ženy dvacet dva měsíce. IOS umožňují ženám, které se dobrovolně přihlásí do bojových pozic, sloužit tři roky, jelikož výcvik na těchto pozicích trvá delší dobu. Ženy na jiných pozicích, jako jsou programátorky, které rovněž potřebují delší výcvik, mohou také sloužit po tři roky. Ženy v bojových pozicích i po propuštění slouží několik let jako rezervistky.

Služba u pohraniční stráže
Někteří vojáci IOS mohou během své povinné vojenské služby sloužit u Hraniční policie (hebrejsky: Mišmar haGvul, znám je akronym Magav), sekce Izraelské policie. Poté, co vojáci projdou základním bojovým výcvikem, musí projít dalším protiteroristickým a pohraničním výcvikem. Následně jsou přiřazeni k některé z pohraničních jednotek.

Jednotky Hraniční policie bojují bok po boku s bojovými jednotkami IOS. Jednotky jsou rovněž odpovědné za bezpečnost silně zalidněných oblastí, jako je Jeruzalém.

Organizace
Všechny sekce IOS jsou podřízeny Generálnímu štábu. Náčelník Generálního štábu je jediný sloužící důstojník s hodností generálporučík (Rav Aluf). Zodpovídá se přímo ministru obrany a nepřímo pak izraelskému premiérovi a jeho vládě. Náčelník Generálního štábu je na doporučení ministra obrany formálně jmenován vládou na tříleté funkční období, avšak vláda může hlasováním toto funkční období prodloužit na čtyři roky (za vzácných okolností dokonce na pět let). Současným náčelníkem štábu je Benjamin Ganc, který ve funkci nahradil Gabi Aškenaziho.

Struktura
Izraelské obranné síly se skládají z následujících sborů (ty, jež mají zastoupení v Generálním štábu jsou uvedeny tučně):

Obrázek

Text pochází z wikipedie
Zbraně a vojenská technika a menší bratříček o airsoftu Airsoftmania.cz. Nově pak jsem i na Shinigami-san. Tam se věnuji civilnějším tématům.
Obrázek
Obrázek
Play Supremacy 1914, the free real-time strategy online games and the Browsergame of the Year 2009!

Uživatelský avatar
Michal Kroužek
Šéfredaktor
Šéfredaktor
Příspěvky: 4599
Registrován: pát 11 srp, 2006 20:15
Bydliště: Sezimovo Ústí, Česká Republika
Kontaktovat uživatele:

Izraelské pozemní síly

Příspěvekod Michal Kroužek » úte 6 zář, 2011 14:22

Izraelské pozemní síly

Izraelské pozemní síly jsou nejpočetnější složkou Izraelských obranných sil[1]. V jejich řadách slouží 20 tisíc profesionálních vojáků, 113 tisíc branců a 460 tisíc rezervistů[1]. Základní bojovou jednotkou je brigáda. V porovnání s ostatními světovými armádami, mají izraelští velitelé větší možnost se individuálně rozhodovat na základě situace a nečekat tak rozhodnutí nadřízených[1]. Izraelské pozemní síly a celé Izraelské obranné síly patří mezi nejvíce bojově vycvičenou armádu na světě[2][3]. Pěchota je ze značné části mechanizovaná (3 800 tanků a 11 tisíc obrněných vozidel)[1]. Současným velitelem pozemních sil je generálmajor (aluf) Sami Turjeman.

Velitelé pozemních sil
Dan Šomron (1983-1985)
Amir Drori (1985-1986)
Uri Sagi (1986-1991)
Emanuel Sakel (1991-1994)
Ze'ev Livne (1994-1996)
Amos Malka (1996-1998)
Moše Soknik (1998-2001)
Jifta Ron-Tal (2001-2005)
Benjamin Ganc (2005-2007)
Avi Mizrachi (2007-2009)
Sami Turjeman (2009-)

Jednotky
- Pěchota:
Výsadkářská brigáda
Prapor 101 Patan
Prapor 102 Cafa
Prapor 890 Efa
Jachsar Canchanim – prapor speciálních jednotek sajeret
Palsar Canchanim – jednotka sajeret určená pro průzkum a protiteroristické operace
Orev Canchanim – jednotka sajeret vybavená těžkými protitankovými zbraněmi
Palchan Canchanim – jednotka sajeret určená pro demolice a ženijní činnost
Brigáda Golani
Prapor 12 Barak
Prapor 13 Gideon
Prapor 51 Ha’bakim Ha’rišanim
Jachsar Golani – prapor speciálních jednotek sajeret
Palsar Golani – jednotka sajeret určená pro průzkum a protiteroristické operace
Orev Golani – jednotka sajeret vybavená těžkými protitankovými zbraněmi
Palchan Golani – jednotka sajeret určená pro demolice a ženijní činnost
Sajeret Egoz
Brigáda Givati
Prapor 424 Šaked
Prapor 432 Cabar
Prapor 435 Rotem
Jachsar Givati – prapor speciálních jednotek sajeret
Palsar Givati – jednotka sajeret určená pro průzkum a protiteroristické operace
Orev Givati – jednotka sajeret vybavená těžkými protitankovými zbraněmi
Palchan Givati – jednotka sajeret určená pro demolice a ženijní činnost
Brigáda Nachal
Prapor 50 Basalt (výsadkový)
Prapor 931 Šaham
Prapor 932 Granite
Prapor Karakal (jediný bojový smíšený z mužů a žen)
Jachsar Nachal – prapor speciálních jednotek sajeret
Palsar Nachal – jednotka sajeret určená pro průzkum a protiteroristické operace
Orev Nachal – jednotka sajeret vybavená těžkými protitankovými zbraněmi
Palchan Nachal – jednotka sajeret určená pro demolice a ženijní činnost
Jachsar Nachal (pyrotechnici)
Brigáda Kfir (Brigáda 900)
Prapor 90 Nachšon
Prapor 92 Šimšon
Prapor 93 Haruv
Prapor 94 Duchifat
Prapor 96 Lavi
Prapor 97 Necach Jehuda (ultraortodoxní)
K-9 Okec (jednotka psovodů)

- Obrněné jednotky
Brigáda 401 Iron Trails
Prapor 9 Ešet
Prapor 46 Šelah
Prapor 52 Ha-Bok`im
Prapor 601 Asaf
Sajeret 401
Orev – jednotka sajeret vybavená těžkými protitankovými zbraněmi
Brigáda 188 Barak
Prapor 53 Sufa
Prapor 71 Rešef
Prapor 74 Saar
Prapor 605 Ha-Machac
Palsar 188 (záložní)
Orev – jednotka sajeret vybavená těžkými protitankovými zbraněmi
Brigáda 7 Sa'ar
Prapor 75 Romach
Prapor 77 Oz
Prapor 82 Ga`aš
Prapor 603 Lahav
Sajeret Širjon (Palsar 7)
Orev – jednotka sajeret vybavená těžkými protitankovými zbraněmi

- Bojoví ženisté

Sajeret Jachalom

- Dělostřelectvo
- Zpravodajství
- Pomocné jednotky
- Vývoj
- Logistika
- Komunikace
Zbraně a vojenská technika a menší bratříček o airsoftu Airsoftmania.cz. Nově pak jsem i na Shinigami-san. Tam se věnuji civilnějším tématům.
Obrázek
Obrázek
Play Supremacy 1914, the free real-time strategy online games and the Browsergame of the Year 2009!

Uživatelský avatar
Michal Kroužek
Šéfredaktor
Šéfredaktor
Příspěvky: 4599
Registrován: pát 11 srp, 2006 20:15
Bydliště: Sezimovo Ústí, Česká Republika
Kontaktovat uživatele:

Re: Izraelské obranné síly

Příspěvekod Michal Kroužek » stř 7 zář, 2011 14:07

Izraelské vojenské námořnictvo

Izraelské vojenské námořnictvo (hebrejsky: חיל הים הישראלי, Chajal ha-Jam ha-Jisraeli, doslova Izraelský námořní sbor; anglicky: Israeli Sea Corps) je námořní složka Izraelských obranných sil. Mezi jeho operační oblasti patří Středozemní moře, Akabský záliv a Rudé moře.[1] V námořnictvu slouží 4800 profesionálních vojáků a 3200 branců. Dalších zhruba 4 tisíce mužů jsou rezervisté. Do flotily námořnictva patří hlídkové a raketové čluny, menší výsadková plavidla, korvety a ponorky.[1] Základny má ve městech Haifa, Ašdod a Ejlat. Velitelství sídlí v Tel Avivu. Velitelem námořnictva je kontradmirál (aluf) Eli Marom.

Historie a vývoj
Předchůdcem izraelského námořnistva byly jednotky Paljam, napojené na elitní židovské oddíly Palmach, které již před vznikem státu Izrael ve 40. letech operovaly na moři, zejména při asistování ilegální židovské imigraci. Vznik izraelského námořnictva coby řádné vojenské síly se datuje do období let 1948-1949, kdy probíhala izraelská válka za nezávislost.[2] Ve svých počátcích bylo vzhledem k finanční tísni izraelské námořnictvo poměrně skromné a bylo vybaveno několika ozbrojenými hlídkovými čluny. Za první větší úspěch izraelského námořnictva se pokládá 22. říjen 1948, kdy výbušným člunem zničilo egyptskou loď El Amir Farouk.[2] Koncem roku 1948 se rovněž speciální jednotka vojenského námořnictva v rámci Operace Hatchala podílela na přerušení železniční trati mezi městy al-Ariš a Rafáh.[3][4]

První válečné lodě získal Izrael po válce v období let 1950-1951. Jednalo se o tři fregaty třídy River (Mivtach, Misnak a Misgau) a dvě korvety třídy Flower (Wedgewood a Hagana) zakoupené od Spojeného království.[2]

Již od konce 40. let námořnictvo vlastnilo tři torpédové čluny typu Vosper. V 50. letech pak získal do své výzbroje dalších sedm torpédových člunů. Jeden z nich byl účastníkem incidentu z šestidenní války, kdy došlo k torpédování neidentifikované lodi, které se později ukázala jako americká speciální průzkumná loď USS Liberty.[2]

V roce 1955 se flotila izraelského námořnictva rozšířila o dva britské torpédoborce třídy Z (Ejlat a Jaffa). V roce 1956 k nim ještě přibyl egyptský torpédoborec Ibrahim El Awal (třída Hunt), který během sinajské války ostřeloval Haifu a po útoku izraelského letectva a námořnictva byl poškozen a jeho posádka se vzdala. Izrael jej získal jako válečnou kořist, opravil jej a od ledna 1957 tento torpédoborec sloužil v řadách izraelského námořnictva pod jménem Haifa. V říjnu 1967 byl pak potopen torpédoborec INS Ejlat, čímž začala tzv. Opotřebovací válka.[2]

Koncem 50. let probíhala jednání s britskou vládou o nákupu dvou ponorek třídy S (Tanin a Rahav).[5] Jednalo se o zastaralý typ ponorek předválečné koncepce, který měl řadu nedostatků, mezi něž patřila pomalá rychlost, nízký ponor a problémem bylo také to, že ve Středomoří dosahovaly teploty uvnitř ponorky až 40 °C. Ponorky se zúčastnily tajných akcí před šestidenní válkou. Vyřazení se dočkaly po nákupu modernějších ponorek třídy T.[5]

V 60. letech se námořnictvo rozhodlo pro vyzbrojení rychlými čluny s protilodními střelami. Nový typ lodi vyprojektovala německá firma Lursen Werfr a šest takto navržených lodi, označovaných jako Sa'ar 1 následně vyrobila francouzská firma. První tři (Mitrach, Miznag a Mifgau) byly námořnictvu dodány v roce 1967, zbylé tři (Haifa, Ejlat a Akko) pak v roce 1968. V roce 1966 byla objednány modifikace původní lodi, označovaná jako Sa'ar 2. Celkem se jednalo o šest lodí. Kvůli francouzskému embargu, ale nebylo možné lodě vypravit a tak byly nakonec koncem roku 1969 „uneseny“ izraelským komandem. Dvě lodě třídy Sa'ar 2 (Hamit a Hec) byly v roce 1989 prodány Chile. V polovině 90. let pak došlo k vyřazení lodí obou tříd a k jejich následnému sešrotování. Jedna z lodí (Soufa) byla potopena několik kilometrů jižně od přístavu Ejlat, jakožto cíl potapěčů.[2]

Během 60. let došlo také k nákupu ponorek třídy T (Leviatan, Dakar a Dolphin). Pro potřeby izraelského námořnictva ale nebyly příliš vhodné, jelikož se jednalo spíše o oceánské ponorky, než o příbřežní. V roce 1968 se stala největší tragédie izraelského námořnictva, když se ponorka INS Dakar, která plula z britského Portsmouthu do Izraele, ztratila ve Středozemním moři. Její trosky se podařilo nalézt až v roce 1999, kdy byly také zjištěny příčiny katastrofy. V roce 2000 pak byla velitelská věž ponorky vyzvednuta a umístěna v Námořním muzeu v Haifě. Zbylé dvě ponorky (Leviatan a Dolphin) byly zapojeny do tajných akcí během opotřebovací války. V první polovině 70. let pak byly obě vyřazeny z provozu.[5]

Koncem 60. let se námořnictvo rozhodlo pro výrobu nových a větších raketových člunů. Ty se již vyráběly v loděnici v Haifě. První dva čluny třídy Sa'ar 4 (Rešef a Kešet) byly hotovy v roce 1973 pak bojovaly během jomkipurské války. V letech 1974 a 1975 byly spuštěny na vodu čtyři čluny třídy Rešef (Romach, Kidon, Tarkiš a Jaffa). Dva z nich slouží po přestavbě v 90. letech dodnes. Čluny Rešef, Kešet a Romach byly prodány do Chile, zbylé čluny, až na INS Kidon a INS Jaffa, byly v 90. letech sešrotovány.[2]

Po katastrofě, která postihla ponorku INS Dakar, začalo izraelské námořnictvo s výběrem nových ponorek. Nakonec došlo k výběru modifikované verze německé ponorky Typ 206A. Tento typ ponorky se označuje jako třída Gal. První ponorky této třídy dostal Izrael v roce 1976 (Gal) a 1977 (Tanin a Rahav). Ihned po dodání se zapojily do operací u Libanonu. Modernizací prošly v roce 1983 a následně celkovou modernizací v polovině 90. let. Ve službě byly 25 let a zúčastnily se například první libanonské války. Po přechodu na ponorky třídy Dolphin byly vyřazeny v roce 2002. Uvažovalo se o odprodeji polské armádě, ale údajně byly odkoupeny Ekvádorem.[5]

Začátkem roku 1975 se námořnictvo rozhodlo pro výstavbu nových raketových člunů (třída Nicachon - Sa'ar 4). V letech 1978 a 1979 byly spuštěny na vodu celkem čtyři čluny této třídy (Nicachon, Komemiut, Acma'ut a Moledet). Oproti třídě Rešef se liší velikostí, výtlakem a moderností vybavení.[2]

Počátkem 80. let byly do flotily izraelského námořnictva zařazeny lodě třídy Alija - Sa'ar 4 (Geoula, Romat a Kešet), které byly díky své vybavenosti vůdčími loděmi svazu raketových člunů. V roce 1985 se čtyři raketové čluny třídy Alija zúčastnili akce, při které byl zabit terorista Abú Džihád. V 80. letech také získal Izrael do své námořní flotily 3 křídlaté raketové čluny Grumman Mk II M 161 (třídy Šinrit/Zivanit). Jejich názvy jsou Šinrit, Snapirit a Livnit a jednalo se o nejrychlejší raketová plavidla v izraelské flotile.[2]

Již od 80. let izraelské námořnictvo hledalo náhradu za zastaralé ponorky třídy Gal. Nakonec byl vybrán německý typ 800 a od roku 1994 probíhala stavba ponorek. Na celém projektu se výrazně podílela německá vláda. První ponorka (INS Dolphin) byla na vodu spuštěna 15. dubna 1996 a do služby nastoupila v roce 1999. Zbylé dvě (Leviatan a Tekuma) nastoupily do služby v roce 2000.[5]

V 90. letech došlo k přestavbě lodí třídy Sa'ar 4 na Sa'ar 4,5. První postavenou lodí byla INS Hec. Další postavené lodě se jmenují Herev, La Hav a Soufa. Lodě jsou vybaveny nejmodernější izraelskou elektronikou. Mimo jiné také protiletadlový a protiraketový systém Barak, který patří mezi nejlepší na světě. V současné době jsou ve flotile izraelského námořnictva 2 lodě třídy Alija, vybavené plošinou pro přistávání vrtulníků a 10 raketových člunů třídy Sa'ar 4,5.[2]

V 90. letech byly také dokončeny největší a nejmodernější lodě izraelského námořnictva, korvety třídy Sa'ar 5, na jejichž výstavbě se podílela i firma Northrop Grumman Ship Systems. V letech 1994-1995 byly na vodu spuštěny celkem tři lodě třídy Sa'ar 5 (Ejlat, Lahav a Hanit).[2]

Síly
Třetí flotila

Raketové čluny s přístavem v Haifě.
Úkoly jednotky

Ochrana izraelských obchodních lodí před cizím loďstvem.
Zabránění možné námořní blokády izraelských přístavů v době války.
Blokáda nepřátelských přístavů v době války.

Sedmá flotila

Podmořská jednotka, která je dobrovolnou elitní jednotkou. Založena byla v roce 1959.

Úkoly jednotky

Útok na nepřátelské plavidla v jejich domovských přístavech.
Získávání tajných informací.
Podpora jiných jednotek.

Plavidla
Tři vyspělé diesel-elektrické ponorky třídy Dolphin schopné nést modifikované křižující střely Popeye s jadernými hlavicemi. 24. srpna 2006 si izraelské námořnictvo objednalo z Německa další tři ponorky třídy Dolphin, typ 214. Dodání ponorek se předpokládá na rok 2010.

Třináctá flotila
Elitní námořní speciální protiteroristická jednotka izraelské armády o síle 300 mužů. Příslušníci jednotky jsou cvičeni k obojživelným a podvodním sabotážním operacím.[1]

Převzato z wikipedie
Zbraně a vojenská technika a menší bratříček o airsoftu Airsoftmania.cz. Nově pak jsem i na Shinigami-san. Tam se věnuji civilnějším tématům.
Obrázek
Obrázek
Play Supremacy 1914, the free real-time strategy online games and the Browsergame of the Year 2009!

Uživatelský avatar
Michal Kroužek
Šéfredaktor
Šéfredaktor
Příspěvky: 4599
Registrován: pát 11 srp, 2006 20:15
Bydliště: Sezimovo Ústí, Česká Republika
Kontaktovat uživatele:

Izraelské vojenské letectvo

Příspěvekod Michal Kroužek » stř 7 zář, 2011 14:12

Izraelské vojenské letectvo
Izraelské vojenské letectvo (hebrejsky: זרוע האויר והחלל, Zroa ha-Avir ve-Hahalal, běžně známé jako: חיל האוויר Chel ha-Avir, doslova „Letecký sbor“; anglicky: Israeli Air Force, IAF) je letecká složka Izraelských obranných sil. Patří k jedněm z nejlepších a nejefektivnějších leteckých armád na světě. Založeno bylo zejména díky válečné pomoci z ČSR mezi lety 1947 a 1948, kdy byly v Československu vyškoleny stovky pilotů a do Izraele dodána necelá stovka strojů Avia S-199 a Spitfire S-89.

Současným velitelem izraelských vzdušných sil je generálmajor Ido Nechoštan.

Historie
Od vzniku po Suezskou krizi
Izraelské letectvo bylo založeno ihned po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 a vypuknutí války s jeho arabskými sousedy. Předchůdcem Chel ha-Aviru byl Šerut Avir, což bylo letecké křídlo pozemní organizace Hagana. Vzhledem k embargu na dovoz zbraní bylo hlavním problémem při jeho vzniku získat jakoukoliv bojovou techniku. Zpočátku se proto skládalo především z různě získaných civilních dopravních letounů, dodatečně upravených pro bojové akce a až postupně byly získány druhoválečné vojenské letouny, sestavené například z vraků britských vojenských letounů, které byly v oblasti na vrakovištích (takto bylo získáno několik kusů letounů Supermarine Spitfire) či propašované do Izraele ze zahraničí. Z USA byl takto získán například jeden bombardér Boeing B-17. Nejzásadnější pomocí při vzniku izraelského letectva ale byla dodávka stíhacích letounů a další výzbroje z Československa, jejíž součástí byl i výcvik izraelských pilotů a dalšího personálu. Než se Československo přeorientovalo na podporu arabských zemí, prokázalo zásadní roli při obraně země. Nejdůležitější částí této pomoci bylo 25 kusů stíhaček Avia S-199 a 62 kusů Supermarine Spitfire LF Mk IXE. Letouny byly do země dopraveny přes Jugoslávii.

Poté, co nový stát uhájil svou existenci nastala konsolidace a vyzbrojení moderní technikou. V 50. letech se hlavním dodavatelem výzbroje Izraelského letectva stala Francie. Ze zěmě byly například získány proudové stíhací a útočné letouny Dassault Ouragan, Dassault Mystère, Dassault Super Mystère B.2, dálkový stíhací letoun Sud Aviation Vautour a později především supermoderní stíhačky Dassault Mirage IIIC. Izraelské letectvo, vyzbrojené převážně francouzskou technickou se také stalo nejdůležitější silou v bojích během Suezské krize.

Podpora ze strany Francie však ustala během Šestidenní války, kdy země vyhlásila embargo na dodávky zbraní do Izraele. To vedlo mimo jiné k rozvoji kapacit domácího leteckého výrobce Israel Aircraft Industries, jenž zpočátku vyráběl letouny vycházející z francouzských vzorů a to dokonce i za cenu průmyslové špionáže. Izraelským tajným službám se totiž ve Švýcarsku podařilo získat kompletní plány nejmodernější varianty letounu Mirage IIIS, jenž byl po modifikaci v zemi vyráběn jako IAI Nešer.

Šestidenní válka
V polovině 60. let výrazně rostla síla letectev i armád okolních arabských zemí, jež podporoval Sovětský svaz. Československé letouny tentokrát výrazně posilovali Egypt a Sýrii. Aby bylo dosaženo převahy ve vzduchu, byla zásadním prvkem Šestidenní války operace Moked z 5. června 1967, velký letecký útok při kterém izraelské letectvo zničilo velkou většinu Egyptského, Syrského a Jordánského letectva. Za cenu 19 ztracených izraelských letounů bylo během náletů zničeno 338 egyptských, 61 syrských, 29 jordánských, 23 iráckých a 1 libanonské letadlo. Během zbytku války pak Chel ha-Avir udržoval leteckou nadvládu a podporoval pozemní jednotky.

Opotřebovací válka
Na šestidenní válku navázalo období potyček nazývané Opotřebovací válka, během kterého se Chel ha-Avir podílel na vzdušných soubojích a bombardování strategických cílů (například stanovišť řízených střel vzduch-země). Například 11. září 1969 došlo k řadě vzdušných soubojů, ve kterých izraelské letouny sestřelily 12 egyptských letounů. Dne 26. září 1969 Chel ha-Avir provedl operaci Tarnegol 53, při které vrtulníky Aérospatiale Super Frelon a CH-53 Yas'ur dopravily do oblasti Suezského kanálu výsadkové komando, přepadly egyptskou radarovou stanici a odnesly z ní zpět celý moderní sovětský radar P-12. Vrtulník CH-53 tehdy nesl 4 tuny vážící těleso radaru zavěšené pod trupem. Dne 30. července 1970 izraelské letouny překvapily a sestřelily 5 egyptských MiGů-21.

Jomkipurská válka
Během Jomkipurské války, v říjnu roku 1973, utrpělo izraelské letectvo velké ztráty od sovětských řízených střel země-vzduch, ale i tak se mu podařilo zkonsolidovat síly a podporovat operace Izraelské armády a bombardovat cíle v Sýrii a Egyptě. Helikoptéry se osvědčily při dopravě i evakuaci raněných. Zatímco Izrael ve válce ztratil 102 letounů, Egyptské letectvo ztratilo 235 a Syrské letectvo dalších 135. Jen během střetnutí dvojice izraelských letounů F-4 Phantom II s 28 egyptskými MiGy-17, dne 6. října 1973, se izraelcům podařilo sestřelit 7 nepřátel. V této válce se však Izraelskému letectvu nepodařilo vybojovat vzdušnou nadvládu nad bojištěm.

Doba růstu (1973–1982)
V době Jomkipurské války se Izraelu podařilo získat rozsáhlou vojenskou pomoc z USA a i v dalších letech byla především zde získávána letecká výzbroj. Kromě letounů F-4 Phantom II či bitevních letounů Douglas A-4 Skyhawk, které na svých bedrech nesly už hlavní tíhu podpory pozemních sil v Jomkipurské válce, dostávalo Izraelské letectvo z USA další moderní typy, jako například stíhací letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, letouny včasné výstrahy Grumman E-2 Hawkeye či bitevní vrtulníky Bell AH-1 Cobra a Hughes AH-64 Apache.

Izraelské letectvo také začalo provozovat bojové letouny domácího typu IAI Nešer a později zdokonaleného IAI Kfir, jenž byly odvozeny od francouzských stíhacích letounů Dassault Mirage 5, jejichž plány ve Švýcarsku získala izraelská tajná služba (původně bylo 50 kusů objednáno a zaplaceno, ale jejich dodání zabránilo embargo, vyhlášené Francií po začátku Jomkipurské války). Z této doby je známá také Operace Entebbe z roku 1975, což byla mise na záchranu pasažérů civilního letounu, který byl unesen do Ugandy. Komando speciálních jednotek tam dopravily izraelské letouny Lockheed C-130 Hercules.

Další důležitou misí Izraelského letectva byla Operace Opera, což bylo zničení rozestavěného iráckého jaderného reaktoru a ostatních jaderných zařízení, jež mimo jiné s francouzskou pomocí vznikaly v Osiraku. Dne 7. června 1981 odstartovalo osm bombardovacích letounů F-16A se stíhací eskortou šesti F-15A, jež po dlouhém přeletu nad územím Saudské Arábie a Iráku tato jaderná zařízení zničila a irácký jaderný program vrátila o mnoho let zpět. Této akce se účastnil i pozdější první izraelský astronaut Ilan Ramon.

První libanonská válka
V první libanonské válce izraelské letectvo bojovalo především proti Sýrii, které zničilo řadu stanovišť protiletadlových střel a bez vlastní ztráty sestřelilo 100 syrských letounů. I po skončení války letectvo napadalo pozice Hizballáhu v jižním Libanonu.

Bombardování velení OOP
Dne 1. října 1985 provedlo izraelské letectvo operaci Dřevěná noha, což bylo bombardování sídla velení Organizace pro osvobození Palestiny v Tunisku v obci Hammam al-Shatt, jež se nachází poblíž hlavního města Tunis. Akce, které se účastnilo celkem osm letounů F-15 Eagle, byla při vzdálenosti cíle 2300 km nejdelší bojovou misí Chel ha-Aviru v jeho historii. Během mise letouny doplňovaly palivo z tankerů Boeing 707. Sídlo velení organizace se podařilo zničit, ovšem Jásir Arafat vyvázl, jelikož se tam v době útoku nenacházel. Útok vyvolal kontroverzní reakce a byl odmítnut i Spojenými státy, jež byly jinak nejbližším izraelským spojencem.

Operace Ovocný sad

Kód: Vybrat vše

6. září 2007 podniklo izraelské letectvo taktický letecký útok s kódovým označením Operace Ovocný sad (hebrejsky: מבצע בוסתן, Mivca’ Bustan, anglicky: Operation Orchard) jehož cílem bylo zničení syrského jaderného reaktoru, který za pomoci Severní Koreje budoval.
Zbraně a vojenská technika a menší bratříček o airsoftu Airsoftmania.cz. Nově pak jsem i na Shinigami-san. Tam se věnuji civilnějším tématům.
Obrázek
Obrázek
Play Supremacy 1914, the free real-time strategy online games and the Browsergame of the Year 2009!

Uživatelský avatar
Michal Kroužek
Šéfredaktor
Šéfredaktor
Příspěvky: 4599
Registrován: pát 11 srp, 2006 20:15
Bydliště: Sezimovo Ústí, Česká Republika
Kontaktovat uživatele:

Re: Izraelské obranné síly

Příspěvekod Michal Kroužek » ned 18 zář, 2011 14:53

Brigáda Golani

Brigáda Golani (hebrejsky: חטיבת גולני, známá také jako 1. brigáda) je pěchotní brigáda pěchotního sboru Izraelských obranných sil (IOS), která byla vytvořena 28. února 1948 sloučením brigády Levoni z horní Galileje s brigádou Karmeli. Je podřízena 36. divizi a je jednou z nejvíce vyznamenaných pěchotních jednotek IOS.

Historie
Po válce za nezávislost se brigáda Golani podílela na řadě odvetných akcí v první polovině 50. let. V roce 1951 proti Sýrii a v říjnu 1955 ve společné operaci s výsadkářskou brigádou proti Egyptu.

Během Suezské války bylo úkolem brigády zabrat oblast kolem města Rafáh na Sinajském poloostrově.

Symbolem brigády je zelený olivovník s kořeny na žlutém podkladu. Zelená a žlutá barva symbolizují zelené kopce Galileje, kde se brigáda nacházela v době svého vzniku. Olivovník byl vybrán, protože je znám pro své silné kořeny, které proniknou do země a pevně se v ní drží, což má odrážet spjatost brigády s dědictvím Izraele. Žluté pozadí odráží působení brigády ve Válce za nezávislost na jihu země, kdy obsadila nejjižnější izraelské město Ejlat. První vojáci této brigády byli rolníci a noví imigranti, a proto bylo důležité, aby byla spjatost s Erec Jisra'el takto symbolizovaná. Z toho důvodu mají vojáci této brigády hnědé barety, které si vysloužili svou rolí v operaci Entebbe v roce 1976 v Ugandě. Hnědá barva symbolizuje spojení brigády s půdou Erec Jisra'el. To je v ostrém kontrastu s jinými izraelskými pěchotními brigádami, které mají barety ve světlých barvách (purpurové, jasně zelené, červené).

V horní Galileji se severně od Haify nachází u Golanské křižovatky Muzeum brigády Golani, které připomíná brigádu a její padlé v boji. Na tomto místě se také konají slavnostní ceremonie jednotky.

Sajeret Golani patří mezi jednu z nejrespektovanější jednotek IOS s jedním z nejtěžších výcvikových režimů, který začíná v oblasti známé jako Oblast 100 v horní Galileji. Tento útvar společně se Sajeret Matkal znovuvydobyl pozici na hoře Hermon během Jomkipurské války. Brigáda Golani si získala pověst pro tvrdohlavost svých vojáků, soudržnost a iniciativnost.

V roce 1976 byla Sajeret Golani poslána do Entebbe v Ugandě, aby zachránila 246 židovských rukojmích letu 139 společnosti Air France, který unesli teroristé z Organizace pro osvobození Palestiny, jenž na let přistoupili během mezipřistání v Aténách. Záchranná operace byla úspěšná, ale zahynul při ni velitel operace Joni Netanjahu, bratr bývalého izraelského premiéra Benjamina Netanjahu.

K roku 2004 působí brigáda podél severních izraelských hranic a na Západním břehu (hlavně v oblasti Dženínu). Během let 2004 a 2005 posílil prapor brigády Golani brigádu Givati v Pásmu Gazy.

Jednotky
12. pěší prapor „Blesk“
13. pěší prapor „Gideon“
51. pěší prapor „Ha-Boki'm ha-Rišonim“
průzkumný prapor „Egos“ (protiteguerillové speciální jednotky)
prapor speciálních jednotek
protitanková rota
technická rota
95. průzkumná rota Sajeret „Létající tygr“: elitní jednotka brigády Golani
351. spojovací rota

text pochází z wikipedie
Zbraně a vojenská technika a menší bratříček o airsoftu Airsoftmania.cz. Nově pak jsem i na Shinigami-san. Tam se věnuji civilnějším tématům.
Obrázek
Obrázek
Play Supremacy 1914, the free real-time strategy online games and the Browsergame of the Year 2009!

Uživatelský avatar
Michal Kroužek
Šéfredaktor
Šéfredaktor
Příspěvky: 4599
Registrován: pát 11 srp, 2006 20:15
Bydliště: Sezimovo Ústí, Česká Republika
Kontaktovat uživatele:

Re: Izraelské obranné síly

Příspěvekod Michal Kroužek » sob 4 led, 2014 14:12

8 Female Israeli Soldiers Who Shattered Barriers in 2013
Women have proudly served in the IDF since the very beginning. Israel’s first Prime Minister, David Ben Gurion, wrote an impassioned letter to religious communities outlining the necessity of women serving and protecting Israel. Since then, women have taken increasingly high-level positions in the IDF. These female Israeli soldiers challenge stereotypes through the work they do every day.

1. Lt. Shelly Markheva, IDF Intelligence Commander

Shelly Marhevka is an IDF intelligence commander who keeps watch over Israel’s southern border. In the event of a terrorist infiltration, Shelly and her soldiers are those responsible for detecting and thwarting an attack.

Kód: Vybrat vše

http://www.idfblog.com/2014/01/01/8-female-israeli-soldiers-who-shattered-barriers-in-2013/
Zbraně a vojenská technika a menší bratříček o airsoftu Airsoftmania.cz. Nově pak jsem i na Shinigami-san. Tam se věnuji civilnějším tématům.
Obrázek
Obrázek
Play Supremacy 1914, the free real-time strategy online games and the Browsergame of the Year 2009!

Uživatelský avatar
Michal Kroužek
Šéfredaktor
Šéfredaktor
Příspěvky: 4599
Registrován: pát 11 srp, 2006 20:15
Bydliště: Sezimovo Ústí, Česká Republika
Kontaktovat uživatele:

Re: Izraelské obranné síly

Příspěvekod Michal Kroužek » ned 20 zář, 2015 17:25

Sloužila jsem v izraelské armádě: Jaké je být tři týdny dobrovolníkem ozbrojených sil poblíž Tel Avivu

Reportérka Hospodářských novin narukovala jako dobrovolník na základnu izraelských ozbrojených sil.
Tři týdny žila s vojáky poblíž Tel Avivu.
Jaké je to být součástí jedné z nejvyspělejších armád světa?

Autobus se s rachotem dokolébal k masivní bráně armádní základny. Voják v zelené uniformě odtrhne oči od displeje telefonu a ležérně vykročí ze strážní budky, aby zkontroloval, jestli nás může pustit dál. Není mu víc než 20 let a má obličej pubertálního mladíka, kterému sotva začaly růst vousy. Přes rameno mu visí automatická puška M16, kterou může kdykoliv použít. Hlídá Tel HaShomer, jednu z hlavních základen izraelské armády poblíž Tel Avivu, která je domovem pro tisíce podobných "dětí", jako je on.

Jakmile zjistí, že náš autobus veze dobrovolníky z letiště, zakřičí něco hebrejsky a brána se otevírá.

Je nás asi 20, kteří jsme se zapojili do izraelského národního dobrovolnického programu Sar-El, což je akronym z hebrejských slov Služba pro Izrael. V rámci něho zájemci z celého světa přijíždějí na krátkodobé pobyty k izraelské armádě s cílem pomáhat. Po dobu tří týdnů se tak člověk v podstatě stává členem IDF (Israel Defense Forces), jedné z nejvyspělejších armád světa, nosí uniformu, spí na základně a s vojáky pracuje, jí, tráví večery, baví se. Na oplátku za tuto "brigádu" Izrael platí téměř všechny náklady a na vás je jen kapesné a letenka. V naší skupině jsou lidé především z USA, Nového Zélandu, Austrálie a Kanady. Ale také Italové, Maďaři a kromě mě ještě jeden Čech.
Fotogalerie
více fotografií

Jedná se především o starší zkušené cestovatele, kteří se programu účastní už poněkolikáté a berou ho spíš jako možnost netradiční dovolené s prvky dobrodružství. Někteří jsou z pobytu natolik nadšeni, že zůstávají mezi vojáky i několik měsíců, a jedna z účastnic měla dokonce logo programu vytetované na kotníku. Sar-El se může účastnit prakticky kdokoliv, stačí čistý trestní rejstřík, dobrý zdravotní stav a ochota podřídit se stanoveným pravidlům a troše nepohodlí. Hebrejský původ potřeba není, i když naprostá většina dobrovolníků Židé byli.
Klimatizace jako nutnost

Od brány projíždíme areálem základny až do části zvané matzrap − distribučního centra zásob pro vojenské záchranáře téměř celé armády. Tady se kompletují brašny a další zavazadla pro mediky, aby v nich bylo vše v pořádku. Staré přístroje a vybavení, například defibrilátory, kyslíkové masky, dlahy a podobně, se tu nahrazují novými. Na další tři týdny se toto místo stane naším pracovištěm.

Autobus nás vysazuje u ubikací pro dobrovolníky, což jsou malé domečky se stolkem, dvěma plastovými židlemi a dvěma palandami. "Máte velké štěstí, tahle základna patří k jedné z nejlépe vybavených. Na pokojích je i klimatizace!" hlásí hrdě hned první večer Vivien, naše madrichot, tedy v hebrejštině něco jako chůva nebo průvodce. A ví, proč to říká. Je začátek srpna a ve dne se teploty v Izraeli běžně šplhají ke 40 stupňům, což v kombinaci s velkou vlhkostí a dusnem způsobuje, že pro netrénovaného Evropana je spánek nebo práce mimo klimatizovanou místnost doslova utrpením.

Ještě než si stihneme nastěhovat kufry do pokojů, rozdělují se uniformy. Jelikož jsme v prostorách základny, kde lidé v civilu nemají co dělat, i my, dobrovolníci, budeme nosit armádní oblečení. Z velkého plastového vozíku si vybíráme mechově zelené kalhoty, košile a pásky. "Moc to nezkoumejte, stejně je to všechno jedna univerzální velikost. Když vám to bude trochu větší, nevadí," směje se Vivien a podává mně a mým kolegům košile.

Když se člověk rozhodne, že uprostřed léta místo dovolené dobrovolně vstoupí do armády na Blízkém východě, tak nečeká, že bude vypadat jako ze žurnálu. Takže komu byl mundúr velký, jednoduše ohrnul rukávy a utáhl pásek. Vklouznout poprvé do stejnokroje izraelské armády byl ale zvláštní pocit. Najednou si člověk připadá jako jeden z vojáků a také jako by tam trávil celý život, bez ohledu na to, že je v té zemi první den.

Zbytek poměrně dlouhého článku naleznete na:
http://archiv.ihned.cz/c1-64618930-slou ... -tel-avivu
Zbraně a vojenská technika a menší bratříček o airsoftu Airsoftmania.cz. Nově pak jsem i na Shinigami-san. Tam se věnuji civilnějším tématům.
Obrázek
Obrázek
Play Supremacy 1914, the free real-time strategy online games and the Browsergame of the Year 2009!

Uživatelský avatar
Hansík
Nadrotmistr
Nadrotmistr
Příspěvky: 224
Registrován: sob 23 říj, 2021 19:14

Re: Izraelské obranné síly

Příspěvekod Hansík » pát 21 led, 2022 19:52

Nákup ponorek pro Izrael je vzkříšený

Israel kauft deutsche U-Boote für drei Milliarden Euro
Wegen Korruptionsvorwürfen lag der Kauf von drei U-Booten der »Dakar«-Klasse jahrelang auf Eis. Jetzt hat der Rüstungskonzern Thyssenkrupp den Milliardendeal doch noch ergattert. Die geplante Lieferzeit: neun Jahre.

Israel und Deutschland haben sich nach israelischen Angaben abschließend auf einen milliardenschweren U-Boot-Deal mit Thyssenkrupp in Kiel geeinigt. Es geht demnach um den Kauf von drei U-Booten der neuen Klasse »Dakar«, der wegen Korruptionsvorwürfen bei U-Boot-Geschäften mit Israel jahrelang auf Eis gelegen hatte. Das erste U-Boot soll innerhalb von neun Jahren nach Israel geliefert werden, wie das Verteidigungsministerium mitteilte. Die Kosten des Geschäfts lägen bei rund drei Milliarden Euro. Die Bundesregierung trage einen Teil der Kosten.

Kód: Vybrat vše

https://www.spiegel.de/wirtschaft/unternehmen/milliardendeal-fuer-thyssenkrupp-israel-kauft-deutsche-u-boote-fuer-drei-milliarden-euro-a-f39e1846-719a-4975-9642-744036172e71

Uživatelský avatar
Ryšák
Nadrotmistr
Nadrotmistr
Příspěvky: 219
Registrován: ned 1 srp, 2021 11:15

Re: Izraelské obranné síly

Příspěvekod Ryšák » sob 16 dub, 2022 20:35

„Špatný tesař se hádá se svými nástroji. Špatný generál viní své vojáky z prohrané bitvy.“ — Johann Wolfgang von Goethe

Filipika
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: sob 18 úno, 2017 12:11

Re: Izraelské obranné síly

Příspěvekod Filipika » čtv 6 dub, 2023 20:37



Zpět na „Přehled armád“