Bude základním předpokladem pro úspěšný boj ve vzduchu v příští válce rychlost, nebo obratnost? V letech 1930 až 1939 si nebyli jisti odpovědí ani mnozí nejvyšší důstojníci leteckých sil kdekoliv na světě, včetně československých. Máme pro vás další díl seriálu "Mobilizace 1938 - Válka, která se nekonala".
Zatracené jankovité jednoplošníky
Na konci první světové války se ze všech konstrukčních schémat stíhacích letadel jako nejvhodnější jevil koncept dvojplošníku. Prostorová "krabice" spodního a horního křídla vyztužená dráty a vzpěrami umožňovala navrhnout a postavit létající aparát velmi pevný a zároveň lehký. Takový letoun navíc velmi dobře točil zatáčky i jinak manévroval.
Fotogalerie
Bf.109 - Legendární stodevítka geniálního konstruktéra W. Messerschmitta...
Avia B.534 - Hlavní výhodou počátečního provedení naší stíhačky proti německým...
Hvězda, která zapadla dřív, než vyšla. Český stíhací letoun Avia B.35 je...
V září 1938 zaostávala německá stíhačka Arado Ar 68 za výkony našeho typu Avia...
Pokrokově ladění letečtí konstruktéři ovšem tušili, že jednou přijde doba, kdy vyjde najevo zásadní nedostatek dvojplošníků spočívající ve velkém odporu vzduchu, které letadlo s dvojicí křídel umístěných nad sebou vyvolává. Přímým důsledkem zmíněného aerodynamického jevu je malý přírůstek rychlosti letadla v poměru ke strmě se zvyšujícímu výkonu motoru.
V novém Československu se o průkopnický počin ve stavbě letadel pokusili konstruktéři Pavel Beneš a Miroslav Hajn. Jejich stíhací jednoplošník BH – 3 z roku 1921 létal rychle, ale letovými vlastnostmi se výrazně lišil od dvojplošníků. Vojenští úředníci proto raději po rozporuplných zkušenostech s provozem avií v bojových jednotkách přesunuli nemnoho vyrobených letadel do leteckého učiliště v Chebu, kde se při řadě havárií a nehod během praktického výcviku na tomto typu zabili dva pilotní žáci.
Československé stíhačky byly pak pro neblahou zkušenost s experimentálními letadly společnosti Avia konstruovány důsledně jako dvojplošníky.
Pohlednice z ciziny
Po roce 1930, kdy začalo v Evropě politicky pozvolna přituhovat, nebyly i nadále jednoznačně zřetelné praktické výhody stíhacích jednoplošníků. Pro mnohé vysoké důstojníky letectva ze staré školy byla rozhodující pro hodnocení úrovně bojových letounů obratnost. Byli ovšem i tací konstruktéři, kteří nad manévrovací schopnost letadel stavěli vysokou rychlost, kterou považovali za základní taktickou výhodu v leteckém boji.
V revolučním sovětském Rusku se například prosadil malý, dřevěný, i proto lehký a rychlý, stíhací letoun I – 16 už v roce 1934. Ve stejné době běžely v průmyslově vyspělé ale společensky konzervativní Velké Británii konstrukční práce na celokovovém stroji původně s plátěným potahem Hawker Hurricane Mk I. Československu spojenecky nejbližší Francie vyvíjela ve stejné době jednoplošník typu Morane-Saulnier MS.406.
Pokračování na:
Kód: Vybrat vše
http://technet.idnes.cz/nasi-stihaci-se-na-nemce-pripravili-vcas-f0r-/vojenstvi.aspx?c=A130730_151558_vojenstvi_kuz