Micubiši A6M
Micubiši A6M (známý pod neoficiálním označením Zero - anglicky „nula“) byl japonský palubní stíhací letoun, který během druhé světové války sloužil v japonském císařském námořnictvu a po válce i v Číně. V japonském námořnictvu byl letoun označován jako palubní stíhací letoun typ 0 (japonsky: 零式艦上戦闘機, Rei-šiki kandžó sentóki) nebo zkratkou Reisen (零戦). Mezi spojenci znám jako Zero (i přesto, že oficiální kódové jméno bylo Zeke a pro pozdější verzi A6M3 Hap a Hamp).
Jeho vývoj začal v roce 1937, jako náhrada za typ A5M, s maximální rychlostí přes 500 km/h, lepší výzbrojí, obratností a stoupavostí. Vznikl tak první palubní stíhač, který se vyrovnal stíhačkám startujícím z pozemních základen.
Prototyp vzlétl roku 1939 a v září byl zařazen do služby jako A6M1. Verze A6M2 měla silnější motor a 15 strojů bylo nasazeno v Číně, kde nad Čunkingem sestřelily všechny čínské obranné stíhačky.
O nové japonské stíhačce byly USA informovány velitelem americké dobrovolnické skupiny Létající Tygři v Číně Clairem Chennaultem. Poprvé mohli Spojenci prozkoumat vrak nové zbraně nepřítele poté, co bylo 20. května 1941 při útoku na letiště Tchajping-su a Šuanglin poblíž Čcheng-tu sestřeleno protiletadlovou palbou jedno A6M od 12. kokútaj (letecký pluk). Jednalo se vůbec o první Zero ztracené v akci. Na základě nálezu byla odhadnuta výkonnostní tabulka pro nový stroj, která byla až pozoruhodně přesná. Hlášení se ale ztratilo v Singapuru mezi ostatními zpravodajskými informacemi.[1] O to bylo překvapení nad Pearl Harborem, v Malajsii a na Filipínách větší.
Na začátku války Zero překonal kterýkoli spojenecký letoun na pacifickém bojišti, ale v červnu 1942 spojenci získali téměř nepoškozený vzorek letounu z letadlové lodě Rjúdžó, který nouzově přistál na ostrově poblíž Dutch Harboru během japonského útoku na Aluety. Následné zkoušky ve Státech (první let se uskutečnil 20. září 1942) ukázaly jeho nedostatky. V bitvě u Midway Američané nasadili proti Zerům ve verzi A6M2 své Wildcaty ve verzi F4F-4. Proti nim měla Zera stále ještě výhodu lepší obratnosti a stoupavosti, ale těžší Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, měl samosvorné nádrže a pancéřovanou kabinu. Koncem roku 1942 se na bojišti objevila nová verze: A6M3 s výkonnějším motorem a novým křídlem (s „useknutými“ koncovými oblouky). Nové, silnější a lépe pancéřované letouny, jako například Corsairy a Hellcaty ale postupně získaly převahu.
Až na konci roku 1944 se objevila verze A6M6c se silnějším motorem, ale vzniklo pouze několik kusů, protože továrna Nakadžima, kde se motory montovaly, byla z velké části zničena.
Poslední verzí byla A6M7, šlo o stíhačky přestavěné na střemhlavé bombardéry, ale i před touto verzí vznikly stovky letounů určené pro útoky kamikaze. Nástupce Zera měl být Micubiši A7M Reppú, ale problémy s jeho vývojem způsobily, že Zero zůstalo hlavním stíhacím typem japonského námořního letectva až do konce války.
Text z cs.wikipedia.org/wiki/Micubiši_A6M
Legendárny palubný stíhač. Predovšetkým v počiatku vojny prevyšoval spojenecké lietadlá. Jeho slabinou bola krehká konštrukcia, nechránené palivové nádrže a chýbajúce pancierovanie pilotnej kabíny. Výkon motora 940 - 1130 k, max. rýchlosť 532 - 560 km/h, dolet 1850 - 2340 km.
