Vojsko - Fórum

Mám rozepsaný článek o československé houfnici vz.14/19. Pokud k ní máte nějaké informace, tak pište. Zajímá me hlavně nasazení, rozšíření apod. Případné umístění na obrněných vlacích. Na našich obrněných vlacích asi nebyli, aspoň jsem o tom nenašel informace. V Polsku je umisťovali i jako výzbroj obrněných vlaků.

Je to z jiného fóra,ne odemne.


10 cm LEHKÁ HOUFNICE vz 14/19

Zbraň systému Škoda se zákluzem hlavně, vyráběná Škodovými závody v Plzni. Jedná se o modernizaci a modifikaci 10cm Lehké houfnice vz. 14. Modernizace proběhla v letech 1919-1921 a výroba vyprodukovala během let 1921 - 1934 více než 2000 kusů. Československá armáda měla ve stavu 605 kusů této houfnice zbylých cca 1400 kusů bylo v rámci exportu prodáno do jihovýchodní evropy v rámci Malé dohody (Jugoslávie, Rumunsko). Zbraň byla vybavena ocelovou hlavní, vodorovným klínovým závěrem, kapalinovou zákluzovou brzdou a zpruhovým vratníkem. Hlaveň byla umístěna na chobotové lafetě se štítem. Houfnice byla přepravována hipotrakcí (šestispřeží) spolu s kolesnou, nebo byla jako celek spolu s obsluhou naložena na Dělostřelecký automobil vz. 24, později na Dělostřelecký automobil vz. 29.

V roce 1938 se stále jednalo se o nejrozšířenější a zároveň oblíbenou dělostřeleckou zbraň. Nutno podotknout, že parametry této houfnice byly již na konci třicátých let nevyhovující, zvláště nemožnost použít tyto děla proti obrněncům a nedostačující dostřel. Během testů Slovenké armády byla tato houfnice zkoušena proti sovětské technice, konkrétně proti lehkému tanky řady BT a slavnému T-34, účinnost granátů vz. 30 byla velmi sporná, střelbou na podvozek sice došlo k poškození pásů a výbuch nadzvedl obě vozidla, tedy způsobil tanky neschopné další jízdy, ale testy houfnice přímo proti pancíři nebyly z bezpečnostních důvodů provedeny ...

Tato houfnice byla od poloviny třicátých let v Čs. armádě nahrazována 10 cm lehkou houfnicí vz. 30, ale na podzim osudového roku 1938 se 10 cm Houfnice vz 14/19 nacházela ve výzbroji Dělostřeleckých pluků 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 18, 19 a 202.


Tech info:

Přepravní hmotnost : 2937 kg
Bojová hmotnost : 1548 kg
Ráže 100 mm
Délka hlavně : 2,4 metru (24 ráží)
Maximální náměr : +50°
Největší sklon : -7,5°
Odměr : +/- 6
Hmotnost náboje: 16 kg
Úsťová rychlost: 395 m/s
Úsťová energie: 127 mt
Maximální dostřel : 9 800 metrů
Maximální kadence : 6 ran za minutu


Odkazy na literaturu :
Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně (Naše Vojsko 1975)
Fidler/Sluka - Encyklopedie branné moci republiky Československé 1920-1938 (Libri 2006)

Další použitá literatura :
Kolektiv autorů - Umlčené zbraně (Naše Vojsko 1966)
Pavel Sekanina - Děla systému Škoda ve sbírkách vojenského muzea v Praze (VHÚ 1989)
Pavel Pilař - Kaltwasser, 30.7. 1941 (Článek v HaPM 9/2004)

Jo tohle mi předtim posílal Kun@. Už jsem si podle toho doplnil počty a ty dělostřelecké pluky. Ale enco mu nesedí podle kniho co mi Kun@ poslal, tak se na to musim ještě podívat jestli najdu jiné informace. Snad brzy článek přidám na Vojsko

Zdar,tak o čem se tu diskutuje?

O lehké houfnici vz.14/19. Bude o ní článek. Jinak proč nepoužívas svůj nick Sigi?

Michal Kroužek píše:Jinak proč nepoužívas svůj nick Sigi?

Heh to jo, kdo se pak ma ve vsech tech kunach vyznat...

Když se nám sigi převlíka za kunu.
Kun@ je ale jen jedna.

Článek o houfnici vz.14/19 je na vojsku zde:
http://www.vojsko.net/index.php?clanek= ... da_vz14_19

"Pokrokovost myšlení škodováckých konstruktérů dokazuje i skutečnost, že od počátku věnovali pozornost vývoji houfnic - typu děla, o který prakticky až do začátku 1. světové války neprojevovaly vojenské orgány zájem. Díky tomu mohla Škodovka po vypuknutí války okamžitě nabídnout vyspělé typy houfnic. jedním z nich byla i 10 cm polní houfnice vzor 1914. toto dělo prošlo s úspěchem celou válku a po modernizaci v roce 1919 bylo přijato do výzbroje československé armády pod označením 10 cm polní houfnice vzor 1914/19.
Díky svým dobrým vlastnostem a vysokému výkonu se stala nejrozšířenějším typem děla ve výzbroji československé armády až do roku 1939. Používaly ji dělostřelecké jednotky v období SNP a ojediněle i po 2. světové válce.
Ráže: 100 mm
Hmotnost střely: 16 Kg
Počáteční rychlost střely: 395 m/s
Nejvyšší dostřel: 9800 m
Hmotnost děla: 1548 Kg
Délka hlavně: 2400 mm"
Zdroj: TECHNICKÝ ATLAS ABC: Vojenství , Kanóny - 3.část

Doplňuji její historii po 2. světové válce.

Byla zařazena na stupni vojenská oblast nebo tzv. zálohy Hlavního velení.
Ještě k 1. únoru 1949 jich bylo ve výzbroji 24 kusů, to by naplnilo přibližně podle mnou zjištěných tabulek
- jeden dělostřelecký pluk (případně brigádu bez plukovního stupně)
po 3 oddílech
každý : 2 baterie po 4 houfnicích.
Třetí baterie byla rámcovaná bez techniky.

Vzhledem k zmatené době nelze přesně dohledat, u kterých útvarů byla používána. Pokud to někdo zjistí, budu rád.

Pokud mě paměť neklame, tak lehké houfnice vz.14/19 si zabojovaly i u Tobrúku. V knize o generálu Karlu Klapálkovi "Muž který velel mužům" je zmínka, že naši našli někde v nějaké opuštěné stodole či co, baterii těchto houfnic. Nepamatuju se, jestli je opravili nebo jen zprovoznili.
Možná o tom psáno někde jinde, to bych si pak dal tu práci, našel to a poslal přesnější údaje.

Němci je u nás ukořistili a další získali v Polsku, protože je měli ve výzbroji i Poláci. Takže mohli být ve výzbroji některých jednotek i v Africe