O šifrování a utajování

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování

Příspěvekod J. Knížek » ned 11 dub, 2010 16:52

Již v dávné historii vznikala potřeba utajování důležitých informací. Tak postupně vznikalo mnoho metod a způsobů, včetně užívání signálů, různých tabulek k převodu textů/dat či povelů a také způsobů dopravy takových informací. Za války někde stačilo použít jako telefonisty/radisty vojáky z exotického malého národa, kteří si předávali zprávy v mateřštině cizím nesrozumitelné.

Tato rubrika je určena každému, kdo něco takového objevil či sám užil, případně se na podobné činnosti podílel, ať se jedná o historii nebo metody a postupy donedávna užívané - i v armádách. Může se to týkat i technických prostředků, ale nesmí se to týkat dnes utajovaných a užívaných systémů.

Založil: J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne úte 20 dub, 2010 23:10, celkem upraveno 1 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

Šifrování (1)

Příspěvekod J. Knížek » ned 11 dub, 2010 16:56

Když jsem chodil do třetí třídy, začali jsme se podle zájmů dělit na jakési party a každá parta měla svá tajemství před partami ostatními. Naše parta si vytvořila tajné písmo a tím se její členové mezi sebou dorozumívali (posíláním lístečků se zašifrovaným textem).

K šifrování je potřeba:
1) šifrovací klíč (abeceda s přiřazenými znaky a popisem postupu),
2) otevřený text (určený k převedení na šifrové znaky),
3) psací potřeby a
4) prostředek doručení - posel či schránka k doručení / vyzvednutí tajné zprávy.
Klíč by měl být snadno zapamatovatelný a znovu vytvořitelný zpaměti. Z mnoha šifrovacích metod jsme si zvolili tzv. jednoduchou substituční metodu, kterou dále popíšu.

My jsme měli tento klíč pro paměť: Kruh o průměru asi 2 cm, rozčleněný svislicí a vodorovnou čarou přes střed. Tím vzniklo na styku kruhu a čar 5 navzájem různých křížů (jeden u středu a čtyři na kruhu), a při detailním pohledu bylo možno vyčíst v každém kříži čtyři jakési úhly, z nichž každý se označil jiným písmenem, např. ten horní: AB a pod tím CD; tím jsme rozmístili celkem 20 písmen. Pro zbývajících 5 písmen je nutné vybrat ještě další znaky a to: čtyři jednoduché obloučky (na kruhu mezi kříži) a pak máme k dispozici ještě dva znaky - svislou a vodorovnou čárku, tedy celkem 6 znaků, kterým přiřadíme zbylá písmena mezinárodní zkrácené abecedy, takže můžeme přidat třeba písmeno Q. Musíme se domluvit v jakém pořadi a od kterého znaku začneme do náčrtku s kruhem do úhlů křížů a ke zbývajícím znakům abecedu vpisovat. Tento obraz si musíme vrýt do paměti a kdykoli podle potřeby jej znovu vytvořit. Tím je klíč připraven k použití - zašifrování nebo odšifrování textu. Šifrový text tedy bude složen z jakýchsi úhlů, kde jedno rameno bude kopírovat část kruhu a druhé bude rovné (z okrajových křížů), nebo budou obě ramena rovná (z vnitřního kříže), nebo jen obloučky, pomlčku a svislou čárku.

Zkrácená mezinárodní abeceda má 25 písmen:
A B C D E F G H I J K L M N O P R S T U V X Y Z, (neobsahuje tedy Q, W, ani písmena s háčkem, čárkou, nebo přehláskou). Aby se dala i taková písmena šifrovat, tak se změkčení ap. zapíše s přidáním písmene X, např Ř=RX, Á=AX, atd., ale běžně se vystačí i bez X. Případná čísla se v textu musí vypsat slovem např. 2009=DVANULANULADEVET a konec věty (tečka) slovem STOP. Interpunkční znaménka aj. ( , - ? ! " / se při šifrování vynechávají, ale dají se v nutnosti vypsat slovem.
Ještě je možné si domluvit přechod na číslice tím, že ve zprávě napíšeme CISLA a pak jako jedničku užijeme znak pro A, jako dvojku znak pro B, atd. do čísla 9, jako nulu budeme užívat znak pro X a jako konec užívání čísel znak pomlčka, takže odtud dál zase platí jenom písmenové znaky. Doplňuji že text píšeme dohromady, bez mezer.

Doporučuji jako nácvik trpělivosti nejen každému klukovi, ale i děvčeti. Dvojnásobnou radost Vám způsobí odšifrování obdržené zprávy od kamaráda/-ky.

J. Knížek

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

Šifrování (2)

Příspěvekod J. Knížek » ned 11 dub, 2010 17:13

Šifrovacím Klíčem pro paměť může být i následující substituční metoda s tvorbou a užitím převodové tabulky písmen na čísla a perodického hesla, kde šifrový text bude složen pouze z číslic. Dále má být smluveno, jak budou předávány zašifrované a potvrzovány přečtené zprávy, aj.

Postup šifrování:
1) Vytvoříme si převodovou tabulku písmen abecedy (nebo i některých slov) na dvojmístná čísla dohodnutým způsobem (např. pod jednotlivá písmena mezinárodní zkrácené abecedy o 25 písmenech napíšeme zleva řadu dvojmístných číslic počínaje dohodnutým číslem - třeba 78 a dojdeme-li k číslu 100 kdy ještě všechna písmena číslo nedostala, pak místo 100 napíšeme 00 a pokračujeme od 01 dále do konce abecedy.
2) Podle vytvořené převodové tabulky převedeme text zprávy na řadu číslic.
Pokud by byl otevřený text dlouhý, budeme jej muset poslat jako dvě (nebo i tři) různé zprávy - na konci té první v textu uvedeme POKRDVA (dál případně i POKRTRI) a na začátku té následující rovněž POKRDVA (u třetí POKRTRI).
3) Dohodneme slovní heslo o délce 5 až 10 písmen (např. PARDUBICE a pod.), které doplníme jeho opakováním tak, abychom získali deset míst (tedy PARDUBICEP). Tato písmena podle abecedního pořádku očíslujeme číslicemi od 0 do 9 a tím získáme periodické číselné heslo (zde tedy 6083915247).
4) Připravíme si čtver. papír k vlastnímu šifrování s použitím jednotkového odčítání, kde si čarou vyznačíme několik polí o třech řádcích. Do prvního řádku vepíšeme bez mezer opakovaně za sebou periodické heslo (podle délky otevřené zprávy) a druhého řádku zapíšeme bez mezer (pod číslice hesla) čísla převedeného textu.
5) Teď začne vlastní šifrování jednotkovým odečítáním - odečítáme vždy jednu spodní číslici od jedné horní a kde by to nešlo, zvětšíme pomyslně horní číslici o 10 (např.: 8-5=3, 3-6=13-6=7. Výsledek (bez desítkové číslice) píšeme do dalšího řádku (ve stejném sloupečku) a tím postupně získáváme šifrový text.
6) Šifrový text přepíšeme ze třetích řádků na zvláštní papír v pětimístných skupinách (za pátou číslicí necháváme mezeru) a tak dostaneme šifrovanou zprávu, kterou můžeme označit smluvenou adresou, datem a podpisem (příp. značkou) odesilatele.
7) Koncepty vzniklé šifrováním ponecháme bezpečně uložené do doby, než adresát potvrdí přečtení zprávy a pak je zničíme (spálíme, aby z nich nikdo nemohl zjistit náš postup šifrování) a popel rozmělníme.

Odšifrování:
1) Vytvoříme si domluveným postupem převodovou tabulku.
2) Nad jednotlivé číslice skupin došlé zprávy opakovaně napíšeme číslice smluveného periodického hesla.
3) Jednotkově odčítáme číslice zprávy od hesla (podle potřeby pomyslně zvětšit horní číslici o 10) a pod skupiny píšeme získané výsledky.
4) Podle převodové tabulky převedeme dvojice získaných číslic zpět na písmena otevřeného textu.
5) Potvrdíme odesilateli přečtení otevřené zprávy (sluveným slovem) a všechny makuláře použité při odšifrování spálíme (popel rozmělníme).

J. Knížek

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

Užívání šifer

Příspěvekod J. Knížek » ned 11 dub, 2010 18:49

Na vojně jsem se seznámil s různými utajovacími prostředky a systémy, také trofejními. Ze všeho nejdříve však s ručními prostředky – od nejjednodušších – přes smluvené signály/signální tabulky, hovorové tabulky, průzkumnické klíče pro paměť, ruční šifrovací prostředky s tvorbou vlastního hesla i s použitím dodávaných heslových sešitů, také s tvorbou a užíváním způsobů kódování map včetně tzv. krycích jmen terénních předmětů, také s používáním pseudonymů pro konkrétní osoby. Také jsem pracoval s technickými prostředky jak s tvorbou vlastního hesla, tak s použitím předem vytvořeného vkládaného hesla. K dopravě takto utajených informací postačil jakýkoliv prostředek – světelný, kouřový či jiný vizuální signál a např. morseovka, spěšný posel, podobně telefon, fax, dálnopis. U dálnopisu se informace utajovaly/dešifrovaly v průběhu odesílání/přijetí, což ale vyžadovalo čistou přenosovou cestu – bez poruch.

Postupně se přecházelo na tzv. předběžné šifrování, kdy text se nejprve zašifroval a upravil do jakéhosi bloku - paketu, který mohl být odeslán jakoukoli dopravní cestou (nebo několika cestami současně či opakovaně) a u příjemce dešifrován. V této oblasti bylo vynalezeno mnoho systémů a postupů, převážně automatizovaných za využití nejmodernějších vědeckých poznatků. Už za 2. světové války utajovací prostředky byly přísně utajovány a jejich místa a obsluhy byly obzvlášť chráněny zvláštním režimem. K odhalení obsahu šifrovaných zpráv byly vytvářeny celé jednotky specialistů a odhalení informací často způsobilo i obrat ve vývoji války apod. Znalost obsahu utajené depeše tedy může zvrátit všechny dosavadní plány a přivodit úplný zvrat i mezinárodních konfliktů. I jen pokusy o luštění jsou schopny zájemce dohnat až k poškození svého zdraví. Je to takový adrenalin. To se ani dnes nemění, šifry a související prostředky jsou ale daleko dokonalejší. Postupně si o některých dřívějších systémech můžeme povědět. Každý příspěvek je vítán.
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne čtv 29 dub, 2010 20:29, celkem upraveno 1 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Pseudonymy

Příspěvekod J. Knížek » úte 13 dub, 2010 18:45

V r. 1951 přišlo tehdejší Šifrovací oddělení (ŠO) na GŠ s utajovacím požadavkem, aby místo skutečných jmen používali vybraní vojenští představitelé při telefonických a rádiových hovorech tzv. "pseudonymy", které jim měli přidělovat velitelé od stupně svazku výše na návrh místních orgánů šifrové služby. K tomu byly na ŠO GŠ sestaveny a vydány tlusté mnohastránkové seznamy neopakujících se jmen v číslovaných oddílech po deseti jménech. Zpracování seznamu bylo pracné - ruční. Jména nesměla mít nádech nadávky či být jakkoliv pejorativní a nevhodná (jako třeba Hitler, Bábinský, Rošťák). V praxi se to ukázalo jako těžkopádné a složité. Tehdy byl šéfem ŠO GŠ plk. Sedlák a sklidil za to vlnu kritiky. Užívání pseudonymů bylo zrušeno a plk. Sedlák byl přeřazen r. 1952 do funkce šéfa karlovarského Grand hotelu Moskva (dříve PUPP). Do funkce Náčelníka ŠO GŠ byl ustanoven plk. Frant. Rubeš, dosavadní pracovník Hlavní kádrové správy (HKS) MNO. Nedlouho poté z HKS uprchl na západ generál Šejna s tajnými dokumenty (známý jako handlíř s jetelovým semínkem) a odtud ČSR očerňoval různými výmysly. Stupňovala se studená válka a stát přitvrdil.
J. Knížek

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Poválečné podmínky štábu

Příspěvekod J. Knížek » stř 14 dub, 2010 2:52

Když jsem jako šifrant v létech 1952 - 1956 sloužil v Písku u Velitelství 2. armádního sboru, byl velitelem sboru fronťák - gen. Sedláček (ze sboru pozdějšího prezidenta Svobody). Tehdy u štábů mnohde sloužili i sovětští poradci. Od 8. md z Kolína k nám byl převelen za náčelníka operačního oddělení kapitán Pézl, pozdější generál u prezidenta Havla. Patřily nám 1. pěší divize v Č. Budějovicích, 2. pěší divize v Sušici (ze Slovenska), 8. mechanizovaná divize v Kolíně, místní sborové útvary a dále výcvikové prostory (VVP) Boletice a Dobrá Voda na Šumavě. Pro vstup do VVP jsme sami vydávali a rozesílali průkazky na jméno.

Činnost šifrantů neměla nic společného s kontrarozvědkou apod. Museli jsme však plánovitě školit a kontrolovat opatření k utajení u podřízených štábů i jednotek a podávat o tom písemná hlášení. Nedostatky pak řešili velitelé a náčelníci štábů, případně vojenské soudy. Mnohde se důstojníci před blížící se kontrolou raději ukrývali.

K výjezdu si šifrant musel objednat dopravu, často to byl jen motocyklista i na stovky km, někdy vlak či veřejný autobus. Vzpomínám, jak mi z Písku přidělili motospojku k odvozu dokumentů ke štábu 2. msd na Slučím tah v Dobré Vodě, s ní jsem se pak vrátil nazpět. Měl jsem nové vysoké boty a o šrouby u stupátka jsem si v nich prodřel 2 cm díry. Cesta tam a zpět trvala 5 hodin, ani jsem si pak nemohl sednout a byl jsem celý zaprášený. Můj náčelník kpt. Gonda se tomu jen usmál; měl jsem vztek. I taková je vojna.

Osobní auto měl jen velitel sboru, štáb měl jen dva terénní džípy, jeden štábní autobus a 2 běžná nákladní auta Praga RND s polní stanovou výbavou. Další potřeby včetně kuchyně nám zajišťovaly sborové jednotky. Každé oddělení štábu mělo bednu na spisy. Za plánovaných cvičení nám jednotky stavěly téměř pro každé oddělení stan - kapličku s kamínky, skládací postelí, stolem, židlemi, polním telefonem a nějakým osvětlením (často jen petrolejkou); také společnou umývárnu a shromažďovací stan - sloužící i za jídelnu.

Spojovací ústředna měla jen pro nohy vyhloubené jámy s chvojím, šňůrový přepojovač postavený na bedně a po zemi k ní přivedené linky, stejně umístěné 2 dálnopisy Lorenz na chvojí a osový dálkový kabel; to vše kryté zavěšenými stanovými dílci z osobní výbavy vojáků obsluhy. Etablování na novém stanovišti trvalo obyčejně max. jednu hodinu, přemísťovali jsme se asi 3x - 4x denně.

Šifrant používal ruční šifry uložené ve své brašně a zprávy v pětimístných skupinách dával k odeslání dálnopisu (příp. k odeslání morseovkou rádiem); v nouzi je sám diktoval hláskovací abecedou telefonem. Často musel pracovat jen někde za keřem s baterkou v puse a v povzdálí ho hlídal strážný. Na spaní nezbýval čas.
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne úte 11 kvě, 2010 19:33, celkem upraveno 3 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Krycí jména terénních předmětů

Příspěvekod J. Knížek » úte 20 dub, 2010 20:54

V přípravě jakékoli polní činnosti vojsk bylo k operačním plánům připojováno Nařízení pro utajení velení [NUV], kde byly vyjmenovány všechny utajovací prostředky, rozpis platnosti šifer, kódů a součinnostních opatření pro spolupůsobící druhy vojsk. Zainteresovaným štábům pak byly vydávány jen nezbytné výpisy. Od svazků dolů se užívaly prostředky vyhrazené jim vyšším štábem s jinými kódy, takže na štábu svazku (divize, brigády) měli dvojí utajovací prostředky (v jedné mapě) – jedny pro styk s vyšším štábem a sousedy a jiné pro styk s podřízenými vojsky, přičemž dostali nutné výpisy k součinnostnímu spojení (s letci aj.).

Zároveň s pseudonymy, o kterých jsem psal jinde, byly v padesátých letech do armády zavedeny k utajené domluvě velitelů tzv. Krycí jména terénních předmětů (KJTP). Štáb svazu či svazku nejprve stanovil zakroužkováním zájmové body [obce, kóty, řeky, rybníky, terénní celky - obecně markantní body] na slepené mapě. Šifrant pak ze zvláštní tištěné pomůcky o mnoha listech s terénními jmény bez abecedního pořádku, uskupenými v číslovaných oddílech, z ní k jednotlivým bodům připojil krycí jména (pokud kdekoliv na dané mapě existovalo skutečné jméno uvedené i v tištěné pomůcce, nesměl jej k označení vybraných bodů použít). Hotový písemný seznam KJTP se souřadnicemi byl poté vydán jako součást NUV (spolu s dalšími pokyny pro danou polní akci). Tato krycí jména pak používali velitelé ve spojení se signálními či hovorovými tabulkami, obsahujícími krátké povely, zakódované zpravidla kódem řádku a sloupce toho signálu (bývalo jich více druhů). Vepisování KJTP do map však bylo velice pracné; proto bylo po několika málo letech používání KJTP zcela zrušeno, zůstaly v používání jen systémy Kódování map, převážně založené na předtištěné souřadnicové síti mapy.
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne pát 30 dub, 2010 14:45, celkem upraveno 2 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Steganografie

Příspěvekod J. Knížek » úte 20 dub, 2010 23:39

Úkolem steganografie je skrýt samotnou existenci zprávy, ale zpráva samotná může být napsána nebo předána ve zcela srozumitelné podobě. Je zřejmé, že sem patří velké množství nejrůznějších technik utajení zpráv.

Herodotos ve svých Dějinách zaznamenal nejstarší příklad využití steganografie. Jedná se o poněkud kuriozní použití, které stojí za zmínku. Odesílatel zprávy Histiaeus napsal zprávu na oholenou hlavu svému otroku, který ji po té, co mu zarostly vlasy, dopravil do Milétu a pomohl tak ke koordinaci povstání proti Peršanům.

Vzorek raketového paliva ze SSSR byl před 50 lety v duté holi špiónem vyvezen do USA, tedy stejně jako byla před mnoha sty léty vyvezena z Číny semena moruší k výrobě hedvábí.

Je zaznamenána i jiná technika, kterou Řekové v době války s Peršany použili Demaratus, syn Aristona, zjistil termín, kdy král Xerxes vytáhne s armádou proti Řekům. Rozhodl se o tom své krajany ve zprávě informovat, seškrábal vosk ze dvou dřevěných psacích destiček a přímo na dřevo zprávu napsal. Tyto destičky opět zalil voskem, aby to při náhodné kontrole vypadalo, že nejsou použité.

Úkolem tohoto článku není seznámit se se stovkami méně či více zdařilých způsobů utajení zpráv. Vyjmenujme zde jen nejpoužívanější způsoby:
- použití tajného inkoustu
- některá písmena v nezávadném textu byla propíchána špendlíkem, tato písmenatvořila předávaný utajený text
- podobně jsou některá písmena v jinak nezávadném textu psána např. tučněji (nebo jiným sklonem, jsou menší apod.)
- prvá (druhá, poslední) písmena některých domluvených slov v dopise tvoří krátký utajený text
- text je napsán na čtverečkovaný papír na předem domluvená místa a je obklopen nezávadným textem, příjemce přiloží stejnou tabulku a přečte si předávaný text
- text lze utajit (ovšem zpravidla již komplikovaněji např. ve spojení s kódováním) i v zápisu šachové partie, návodu na vaření, háčkování, katalogu objednávaného zboží apod.
- text lze zmenšit a vytisknout jako mikrotečku na bankovce, snadno pronést kontrolami a pak zvláštní lupou přečíst
- text lze vložit do souboru uloženého v některém ze známých formátů (*.jpg, *.bmp, *.doc, *.htm) takovým způsobem, že při použití příslušného asociovaného prohlížeče se text nezobrazí na obrazovce, ale při výpisu "fyzického" obsahu souboru lze text najít apod.

Všechny výše uvedené metody byly skutečně používány a nutno říci, že za jistých okolností mohou být používány úspěšně. Výhodou je, že předávání informace tímto způsobem nemusí vzbudit podezření, zatímco šifrový text (i když jej nelze rozluštit) přímo říká - tato zpráva a její odesílatel chtějí něco utajit ….

Obecný návod na získávání těchto zpráv neexistuje. Je nutné pozorně číst, hodně vědět, dívat se, přemýšlet a být připraven …

Z e-zinu Crypto-World 4/2010
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne stř 28 dub, 2010 11:15, celkem upraveno 2 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Šifry 2. stupně

Příspěvekod J. Knížek » stř 21 dub, 2010 2:33

Na stupni pluk – prapor – rota a níže se odbývá za bojů nejvíce událostí a změn. Protože protivník bývá na dostřel, musí se před ním aspoň krátkodobě utajovat rozhodování velitelů. K tomu se nejčastěji užívaly signální a hovorové tabulky s kódovanými mapami. Aby skutečně tyto prostředky zajistily utajení pro nejbližší dobu (max. několika hodin), byly šifranty vyšších štábů pro jednotlivé druhy vojsk sestavovány na základě zkušeností velitelů a podle typizovaných a odzkoušených vzorů tabulky s nejfrekventovanějšími povely, jakož i s větami typických činností. Musely tam být i názvy jednotek, zbraní, zásob a dopravních prostředků, jakož i součinnostní signály. Takovou typizovanou signální tabulku s obsahem asi 80 – 200 výrazů šifrant zpracovával asi 3 hodiny a protože odpovídala typizovanému vzoru, stačilo k ní vydat ze zásoby hotové heslové sešitky a vložit je s tabulkou do typizovaných obalů, platnou heslovou stránkou navrch. Tím okamžikem byly tabulky bez dalších úprav použitelné k vzájemnému styku velitelů pojítky. Hovorové tabulky byly obsažnější. Některé tabulky však mohly mít i několik volných řádků k dodatečnému vepsání potřebných a dohodnutých výrazů.

Heslový sešit spolu se stránkami výrazů tabulky umožňoval zakódovat daný výraz i několika různými způsoby pomocí nastavené heslové stránky a zároveň přecházet z povelů tabulky na kódovanou mapu a zpět, aniž by to na výsledném textu kódované zprávy bylo jednoduše k poznání. Zpravidla se užívalo číselných kódů, z počátku však i posuvných heslových proužků (slidex). Podobně byly užívány i tabulky k součinnosti s letcem apod., musely být snadno a hbitě ovladatelné a srozumitelné i jednotlivým vojákům (zakývání letounem vlevo/vpravo, vystřelení smluvené série barevných raket, apod.). Jednoduchý byl způsob kódování map, stačilo od určeného koordinátu sítě vypsat svisle a vodorovně stanovené řady čísel, přičem detailní tvar obrazce byl neměnný. Každý bod mapy se kódoval dvěma třímístnými číselnými skupinami, podobně jako u tabulek. Velitelé byli tak vycvičení, že dokázali takto velet za každých podmínek diktátem do pojítka bez zapisování (obsah si poznamenali dodatečně).

Šifrant z KVS Č. Budějovice si nechal v tamním podniku vyrobit pravítkovou otočnou soupravu ke kódování map a podal ji jako zlepšovací návrh. Podobných zlepšovacích návrhů i k tabulkám se na MNO sešlo několik ročně, některé se i do armády zavedly. Ale jakmile se začaly užívat počítače (zprvu sálové), většina prostředků se na nich pravidelně ověřovala a jimi zpracované heslové sešity se po sériích tiskly ve speciálních tiskárnách.

J.Knížek

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Kategorie šifer a působnost ŠO

Příspěvekod J. Knížek » stř 21 dub, 2010 12:37

Šifrová služba a utajování byly centrálně řízeny Ministertsvem vnitra, nikoli však od počátku, ale až začátkem 50. let. Musím se také zmínit o kategorizaci šifer. Šiframi 1. stupně byly nazývány šifrové systémy a prostředky, s kterými směli pracovat jen šifrové orgány/pracoviště (ŠO), kdežto za šifry 2. stupně byly považovány signální a hovorové tabulky a také kódování map. Šifry 1. stupně byly chráněny jako Přísně tajné (státní tajemství), a ne každý ŠO měl všechny druhy k dispozici. Šifry 2. stupně byly podle závažnosti užívání označovány jako Tajné (služební tajemství) nebo Přísně tajné. Pracoviště ŠO i jeho pracovníci podléhaly zvláštnímu bezpečnostnímu režimu a jeho hrubá porušení se řešily soudně. Šifranti všech stupňů byli pověřeni zpracovávat znalecké posudky ze svého oboru. Málokdo si dovolil překročit utajovací režim a pokud se tak stalo, do smrti toho litoval. Přesto jsem několik posudků musel zpracovat, bylo to hlavně při ztrátách spisů či předpisů.

K tajným věcem (dokumentům, utajovaným zbraním ap.) měli přístup i třeba vybraní občanští pracovníci. S Přísně tajnými [PT] a Přísně tajnými zvláštní státní důležitosti [PTZD] věcmi však směli pracovat jen k tomu zvlášť prověřené, určené a sledované osoby. Podobně to bývá organizováno ve všech státech, tedy i armádách.

Přímými nadřízenými ŠO byli náčelník daného štábu (NŠ) a také náčelník nadřízeného nebo zvlášť určeného ŠO. Několik roků byla šifrová služba podřízena Náčelníkovi spojovacího vojska. Pracoviště ŠO byla téměř u všech druhů vojsk, tedy i u svazků letectva a PVOS, Raketových vojsk a dělostřelectva, u Pohraniční stráže, Železničního vojska, atd. Pracovníci ŠO se navzájem se souhlasem nadřízeného ŠO mohli zastupovat a odborně si pomáhat. Například ve službě na ŠO sušické motostřelecké divize jsem spolupracoval s ŠO tamní brigády Pohraniční stráže, anebo u 1. td ve Slaném jsem spolupracoval s ŠO rádiového praporu v Kladně, u KVS Liberec jsem spolupracoval s ŠO KVS Ústí n.L. nebo Hradce Králové, ale protože jsem tam byl šifrantem jediný, musel jsem si vycvičit náčelníka 1. oddělení k zastupování v akutních případech. Každé ŠO muselo zabezpečovat svou službu (včetně školení a kontrol) i pro určené jednotky rozmístěné v jeho teritoriu a k němu si museli náčelníci dotyčných jednotek pro šifrovky na vyzvání přijet a stejně je i vrátit (nesměly se posílat poštou ani kurýrem, došlo by tím k ohrožení bezpečnosti šifry 1. stupně).
J. Knížek

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Z historie šifrování v ČS(L)A

Příspěvekod J. Knížek » čtv 22 dub, 2010 1:54

Po roce 1950 jsme užívali hlavně ruční abecední šifry s ultrareciprokou převodovou tabulkou a náhodným heslem v pětimístných skupinách. Hesla byla vydávána buď jako kniha asi o 200 listech s označenými stranami a řádky skupin (typ Beton), nebo byla vytištěna na svinuté pásce v ploché kulaté krabičce (typ Hájek) a také jako pomůcka VAK. Hesla (nastavení) se neměla používat více než jednou.

Ultrareciproká tabulka byla vytištěna na listu A4 a obsahovala 26 dvouřádkových vodorovných oddílů, po levé straně shora označených písmeny mezinárodní abecedy A až Z, kde se hledalo písmeno otevřeného textu (OT). První řádky oddílů obsahovaly abecedně srovnanou mezinárodní abecedu, kde se hledalo písmeno hesla (H) a pod ním se našlo červené písmeno šifrového textu (ŠT). Byly to neopakující se ultrareciproké trigramy (OT + H + ŠT), k nimž byla z mnemotechnických důvodů přiřazena vhodná slova, obsahující písmena trigramů; např. u trigramu C+B+L (či CLB, BCL, BLC, LBC, LCB) se pamatovalo slovo CiBuLe. Bylo-li písmeno OT stejné jako písmeno H, pak se jako výsledek vždy užilo písmeno „X“. K označení začátku užitého hesla se uvádělo smluvené označení čísla listu a řádku heslového sešitu Beton. Otevřený text se psal tužkou přímo nad písmena hesla a výsledná šifra se psala pod heslo nebo rovnou do skupin formuláře šifrogramu, který se pak doplnil volacím znakem adresáta, datem, časem, počtem skupin, volacím znakem odesilatele a podpisem šifranta. Předávaly se obsluze pojítka na podpis; po odeslání a potvrzení o odšifrování u příjemce se ničily.

Z došlého šifrogramu šifrant nadepisoval ŠT nad skupiny hesla a pod heslo psal OT (s užitím mnemotechnických slov pro paměť); odtud OT opsal na tiskopis šifrovky, zaevidoval, označil Přísně tajné, předal adresátovi na podpis a po vrácení ji jako doklad uložil. Po zapamatování trigramů už šifrant tabulku nepotřeboval, takže tento šifrovací systém se ukázal jako nejrychlejší a také nejoperativnější ze všech dodnes známých ručních šifrovacích systémů.

S heslovou páskou Hájek v krabičce se pracovalo prakticky stejně jako s knihou Beton; počáteční skupina užitého hesla se uváděla jako první skupina šifrogramu a příjemce šifrogramu (šifrant) tuto skupinu musel nejdřív na povytažené pásce najít, aby na ni mohl opsat ŠT k odšifrování. Krabičku s heslem Hájek nosil šifrant v brašně a byl schopen s ní skrytě šifrovat kdykoliv a kdekoliv.

Kromě tištěného hesla ve skupinách písmen se také určitou dobu užívala heslová pomůcka VAK, rovněž s výšepopsanou ultrareciprokou převodovou tabulkou. VAK měl tuhou planšetu se žlábky v nichž bylo vedle sebe asi 20 svisle posuvných tuhých proužků s náhodně rozházenými abecedami 2x shora dolů. Proužky se mohly různě řadit a pro šifrování se musely nastavit tak, aby vytvářely vodorovné heslové skupiny. Aby se náhodou proužky po nastavení neposouvaly, musely se upevnit dřevěnou svorkou se stahovacími šrouby a křídlovými maticemi. Na proužky hesla se psát OT ani ŠT nedalo, užíval se konceptní papír. Nastavení proužků se uvádělo smluveným způsobem na začátku šifrogramu. Hesla VAK byly užívány jen pro krátké šifrované zprávy.

J. Knížek

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Pobyt ŠO ve VVP

Příspěvekod J. Knížek » pát 23 dub, 2010 20:20

Po absolvování základního šifrantského kurzu na zámku Tloskov u Neveklova na jaře r. 1952 jsem praktikoval na ŠO 2. as v Písku, ač jsem stále kmenově patřil k 22. žen. praporu. Tam jsem rovnýma nohama vpadl do praxe, neboť zde chyběl nemocný pomocník NŠO a převzal jsem jeho zastupování se vším všudy. Zejména to byla šifrová korerespondence, běžná administrativa ŠO a nepřetržitá šifrová pohotovst – ve dne/v noci. Každé své vzdálení, činnost, místo a čas návratu jsem musel oznámit operačnímu dozorčímu [OD] sboru, aby pro mne mohl poslat spojku, třeba i do divadla (jiná možnost vyrozumění tehdy nebyla). Tehdy za ministra Čepičky se začala konat letní a zimní soustřední vojsk ve VVP. Náčelník ŠO pplk.Vaněk v té době ve štábu řešil nové podmínky utajení v posádkách, přesuny a umísťování tisíců vojáků i techniky. Proto byla zvýšená i šifrová korespondence, takže jsem si moc neodpočinul. Štábům 2. as a 8. md byly vyhraženy chalupy v Boleticích, štábu 1. pd v Oticích a štábu 2. pd na Slučím tahu ve VVP Dobrá Voda u Hartmanic.

Vojska si musela podle sovětského vzoru předem vybudovat typizovaná stanová tábořiště s uličkami, nástupními prostory, umývárnami, latrinami, parky pro dopravní i bojovou techniku, stanovišti dozorčích/strážných a zajistit si i zásobování (hlavně vodou). Ssebou se vozily bedny s písemnostmi i malé trezory, pro štáby i trochu kancelářského nábytku. Jídelny štábů a vojsk byly oddělené. V Boleticích u kostela na kopci, jemuž jsme říkali Olymp, byla spojovací ústředna včetně dálnopisu a rádiového uzlu. Pro ŠO sboru byla vyhražena chalupa uprostřed vsi. Vojska sborových útvarů měla tábořiště v Třebovicích, 8. md západně Chvalšin v blátivém Podvoří a 1. pd poblíž Otic. Vojska 2. pd měla společné tábořiště pro divizní útvary, ale každý pluk měl tabořiště vlastní.

Pokud za někým měla přijet z domova návštěva, musela zůstat v nejbližším civilním místě a navštívený měl problémy se k ní vůbec dostat. K návštěvě rodiny se podle možnosti s ohledem na plánované akce udělovaly krátkodobé dovolenky. Letní soustředění ve VVP trvalo asi 6 měsíců, zimní asi 3 měsíce. Postupně se podmínky táboření zdokonalovaly; budovaly se vodovody, polní venkovní učebny, místy byla budována i sportoviště, dokonce závodní bazény a parčíky; uličky tábořišť se dláždily kameny a pískované cesty se denně uhrabávaly. Osazovaly se také obrázkové panely s hesly. Někdy nastaly problémy s rozbahněným terénem, nebo i zdravotní (dysentérie), kdy musely přijet zdravotnické posily a zjistit zdroje nákazy. Nakonec si na polní život všichni zvykli.

V létě r. 1954 organizovalo MNO velké cvičení ve VVP Doupov, jehož se zúčastnily všechny druhy vojsk. Město Doupov dosud existovalo a obsadilo si jej samo MNO, kdežto všechna vojska se štáby se ubytovaly skrytě ve vyhražených rajonech. Týl MNO zabezpečil u každého štábu prodejnu Army s běžnými potřebami, ale měla i lihoviny. Byl jsem přidělen jako rozhodčí ŠO strany „modré“ ke 2. pd a byl mi přidělen na zkoušku nově vyvinutý ruční šifrátor Magda s vlastní tvorbou hesla, pro něž bylo třeba provést zákl. nastavení. Měl vlevo točítko, kterým se nastavovalo písmeno OT a vpravo se muselo jednou otočit kličkou. Otevřený i šifrový text [OT/ŠT] se otiskovaly na pásce dvojíté šíře nad sebou, ale stejně pro odeslání spojařem se musel ŠT přepsat na šifrogram (nebo jsem jej mohl diktovat z pásky do telefonu). Takhle jsem jeden dlouhý šifrogram diktoval osobně náčelníkovi ŠO MNO-GŠ plk. Fr. Rubešovi, který zrovna držel šifrovou pohotovost. Bylo to děsně zdlouhavé, o čem se sám přesvědčil a tak po krátkém zkoušení u vojsk byl šifrátor z užívání vyřazen.
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne sob 24 dub, 2010 22:11, celkem upraveno 1 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Základní kurs ŠO

Příspěvekod J. Knížek » sob 24 dub, 2010 21:51

Do základního šifrantského kurzu absolventů ŠDZ v zámku Tloskov u Neveklova jsem byl odvelen 1. 3. 1952. Bylo nás asi 250 frekventantů ode všech druhů vojsk. Náčelníkem kurzu byl škpt. Strzala z ŠO 1.voj. okruhu (sídlil v budově nynější Poslanecké sněmovny v Praze). Učiteli a veliteli školních čet byli řadoví důstojníci z ŠO MNO-GŠ (naší 1. četě velel npor. Prachatický). Postupně nás seznamovali s historií a pojmy – krtyptologie, šifry a luštění, transpozice, substituce, kódy, utajování, systémy César, Tritheim, Vigener, Richelieu aj., šifry pro paměť a s mřížkou, užití tabulek, Morse, způsoby přenosu zpráv, technické utajovací prostředky, špionáž, evidence a zabezpečování ochrany dokumentů a utajovaných předmětů, náplň činnosti a úkoly ŠO, předpisy, cenzůra, atp., s praktickými cvičeními problematiky na ŠO a zásadami voj. taktiky. Na závěr se konaly praktické zkoušky formou válečné hry, kde každý řešil úkoly ŠO svazku.

Jedním z občasných učitelů byl npor. Vydra, pozdější náčelník ŠO ve VA a ZS MV. Jednou jej z ŠO GŠ vyslali seznámit nás s dálnopisem Lorenz. Postavil přístroj na katedru, oznámil o jaký přístroj jde a k čemu slouží a začal z příručky číst jeho hlavní části – typový koš: „no, ukažte typový koš!“ - ukázalo se, že díly stroje sám nezná, ale nakonec jsme se s přístrojem seznámili. Jindy nám přinesl ukázat zajímavý čs. předválečný pneumatický šifrátor. Klávesy tvořily stiskací písty a soustavou trubiček s různými přepínacími odbočkami vzduch pronikal k mechanismu typového koše, ovládajícímu tisk výsledného písmene; písmena se tiskla ve skupinách, nebo při odšifrování v běžném textu na roli papíru.

Nejzajímavějším přístrojem byl kořistní německý šifrátor Enigma s 5 disky, jež měly průchozí pérové kontakty po stranách. V každém disku bylo jiné zapojení průchozích kontaktů a těmi se měnil signál pro rozsvícení výsledného písmene (šifry a při odšifrování otevř. textu). Stroj byl vybaven el. článkem se vzdušnou depolarizací. Do stroje se vkládaly jen 3 disky, vybrané podle tabulky denního nastavení a na každém se nastavovaly ještě krokovací čepy tak, aby se disky na ose nepravidelně otáčely. Kromě toho v přední části stroje bylo komutační pole s označenými párovými zdířkami, které se podle tabulky nastavení ručně propojovaly oboustrannými šňůrami. Stiskem klávesy zároveň došlo k pootočení užitých disků na ose a průchodu impulzu komutačním polem, disky a čely, které je svíraly. Jednotlivé nastavovací prvky měly různé termíny k nastavení změn. Šifrant stiskal znaky a opisoval tužkou rozsvícená písmena na šifrogram nebo otevř. text na list. U každé zprávy se na začátku uvádělo základní postavení disků písmeny. Šifrátor Enigma se u ŠO používal asi do r. 1955. Za 2. světové války se užívaly i odlišné typy Enigmy a vypráví se o nich zajímavé příhody.
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne pát 30 dub, 2010 23:01, celkem upraveno 1 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Učitelem ve škole a znovu u vojsk

Příspěvekod J. Knížek » sob 24 dub, 2010 23:56

Už v průběhu základního kurzu ŠO na jaře 1952 jsem byl aktivován za vojáka z povolání, aniž bych dokončil základní dvouletou vojenskou službu. Proto jsem mohl v Písku u 2.as zastupovat nemocného pomocníka ŠO. Stále se v armádě nedostávalo mnohých specialistů a musely být cvičeny i zálohy. Náš stát musel čelit studené válce a tudíž plánoval v případě zhoršení mezinárodních podmínek až ztrojnásobení početního stavu vojsk povoláním záloh, které bylo potřeba vycvičit a pochopitelně i vytvořit pro ně mobilizační zásoby. Tehdy bylo rozhodnuto vytvořit také novou Školu na výchovu šifrových důstojníků v záloze. Los padnul opět na zámek Tloskov u Neveklova a škola měla být otevřena už koncem roku 1952.

Bylo obtížné zajistit kádrové obsazení školy, proto ŠO MNO-GŠ vybralo nejvhodnější absolventy základního šifrantského kurzu a zorganizovalo v Praze jejich odbornou i pedagogickou přípravu. Tak jsem se stal i já mladším učitelem této školy. Náčelníkem školy byl ustanoven pplk. Fr. Vaněk z ŠO 2. as a na jeho místo nastoupil npor. J. Gonda z ŠO 2. střelecké. divize v Sušici. Do nové školy nastoupili prověření a z civilu povolaní důstojníci v záloze různých profesí. Každý běh trval 3. měsíce, s obsahem podobným, jako byl na jaře náš základní šifrantský kurz. Tam už jsme učili šifrovat s ultrareciprokou převodovou tabulkou a také s číselnými heslovými sešity.

Učil jsem 2 běhy po 3 měsících, více mi nebylo dopřáno. V Písku u 2. střeleckého sboru stále chyběl pomocník ŠO a proto jsem byl kádrovým rozkazem MNO ustanoven na jeho místo. Škola fungovala dál, ale měla o jednu třídu méně. Každý pracovník štábu, tedy i ŠO, si musel vést osobní plán se zapracovanými úkoly měsíčního Plánu bojové a politické přípravy; musel jsem tam mít i úkoly vlastního oddělení, plán vyhodnocovat a nechávat si jej schvalovat svým nadřízeným. Stihnul jsem vystudovat při zaměstnání ŽTU. Každoročně jsme organizovali prověrky u vojsk – tj. vojsková cvičení včetně střeleb na závěr letního soustředění ve VVP, která bývala v dosud vojskům neznámých prostorech s dlouhými přesuny a to u všech tří podřízených divizí. Podle potřeby jsem dělal třeba rozhodčího u nějaké prověřované jednotky a pěšky s nimi zdolával bojový terén. Pro spojaře a šifranty to bylo jako na frontě, časté poplachy a obtížné spojení se zásahy fingovaného protivníka. V té funkci jsem sloužil až do r. 1956, kdy byl náš sbor rozpuštěn a pak jsem byl ustanoven do funkce náčelníka ŠO sušické divize. Tam byl náčelníkem štábu pplk. Karel Rusov, pozdější NGŠ a ZMNO a také ZV pplk. Stan. Procházka, pozdější generál a velitel Západního vojenského okruhu v Příbrami. Rozhodně ta naše práce nebyl žádný med a musel jsem si dávat moc pozor, abych ze všeho vyšel s čistým štítem. Dařilo se mi to.
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne ned 25 dub, 2010 19:23, celkem upraveno 1 x.

J. Knížek
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 119
Registrován: sob 23 kvě, 2009 20:12
Bydliště: Praha

O šifrování a utajování: Náčelníkování ŠO u 1. td

Příspěvekod J. Knížek » ned 25 dub, 2010 15:49

Šifrová služba prodělávala neustálé změny. V r. 1960 došlo k územní reorganizaci okresů a krajů a zrušení KVS i v Liberci. Zároveň se připravovalo vymístění Velitelství 1. voj. okruhu z Prahy do Příbrami – Zdaboře. Byl jsem tehdy jako kapitán jmenován za pomocníka NŠO u 1. td ve Slaném k nemocnému mjr. Marešovi dojíždějícímu z Prahy, který v době mé služby u 2. as býval náčelníkem ŠO 8. md v Kolíně. Velitel slánské tankové divize plk. Němec mi hned při nástupu předal dekret na byt v novostavbě na sídlišti ČKD; byl rád, že bude lépe zajišťována šifrová pohotovost. Tamní ŠO bylo právě přemísťováno do tří cel bývalé posádkové věznice a místnosti se upravovaly (bourání příčky, výměna oken, zamřížování a zavedení linek pro nový šifrovací stroj ŠD-1 s dálnopisem). Později nám bylo trvale přiděleno pojízdné šifrové pracoviště ve štábním automobilu Praga - V3S (s vlastní elektrocentrálou, stabilizátorem napětí a a spec. výbavou, včetně nových šifrátorů ŠD-3 na bázi dálnopisu Dalibor). Zabezpečoval jsem též ŠO našeho průzkumného praporu na hraniční čáře - vrchu Tišina nad Tachovem, zřízeném ke sledování činnosti západních jednotek ve VVP Grafenwoehr a Hohenfels. Jezdil jsem tam svým civilním embéčkem.

Už před léty měly všechny prvosledové divize (od 2. as v Písku a 3. as v Plzni a dalších) mobilizační povinnost stavět svá dvojčata, kde se počítalo, že pomocníci náčelníků oddělení a útvarů převezmou řídící funkce u mobilizovaných vojsk. Všude tehdy bylo připraveno potřebné vybavení a mobilizační sklady, na všech pracovištích se plánovitě doškolovali důstojnící a vojáci v záloze (tedy i na ŠO, včetně druhého P-V3S, kde jsme museli neustále aktualizovat mobilizační výbavu včetně šifer v bednách). Počítalo se, že dvojčata mohou být zmobilizována asi do jednoho týdne, co se opravdu cvičnými mobilizacemi v součinnosti s místními voj. správami reálně prokázalo. Brzo jsem byl jmenován NŠO, když mjr. Mareš byl předčasně penzionován a musel jsem si vycvičit nového pomocníka.

Sloužil jsem tu 14 roků, zúčastnil se mnoha cvičení, dokonce jsem s povolanými záložníky, vozidlem ŠO a šifrovou technikou mnohokrát zabezpečoval štáb MNO při válečných hrách v terénu (např. v Brdech), kde jsme spolupracovali i s jinými armádami Varšavaské smlouvy; zúčastnil jsem se také společného cvičení v NDR a podobného v Jižních Čechách. Stihnul jsem tu při zaměstnání absolvovat Střední školu s maturitou a dlouhodobý kurz Vojenské akademie pro pracovníky ŠO v Komorním Hrádku u Chocerad. Jako frekventant tohoto kurzu jsem se seznámil s nejnovějšími výzkumy a technikou armády nejvyššího stupně utajení. Absolvoval jsem řadu dalších kurzů (např. ovládání bojové techniky včetně rádiostanice R-118, šifrátoru M-125 Fialka aj. a v mnohých kurzech i u jiných vojsk jsem pak vyučoval). Dokonce jsem byl zvolen soudcem a zasedal u Vyššího vojenského soudu v Příbrami. Byl jsem i zlepšovatelem - upravil jsem si k šifr. stroji chybějící vysílač naděrovaného šifrtextu a různé spojovací pomůcky, zpracoval odborné brožury, aj. V r. 1974 jsem byl přemístěn k ŠO na MNO-GŠ.
J. Knížek
Naposledy upravil(a) J. Knížek dne stř 19 kvě, 2010 23:24, celkem upraveno 1 x.


Zpět na „Ostatní“